O ženách, které dělají to, co milují
Jít za svým srdcem. Sklářka Gordana Turuk uspěla, její díla má ve sbírce britská královna i Vatikán
vložila 19.6.2018
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Jít za svým srdcem. Sklářka Gordana Turuk uspěla, její díla má ve sbírce britská královna i Vatikán

Umělkyně Gordana Turuk je Chorvatka, narodila se v Německu, studovala italskou školu, dlouho žila na Slovensku a v současné době uvažuje, že se přesune do České republiky. Právě v našem hlavním městě, v její galerii v Dušní ulici, se spolu scházíme. Pod značkou Gordana Glass tvoří přenádherné sklo inspirované podmořským světem a přírodou už 19 let.

Gordana je žena s osudem, který by vydal na několik knih, a ještě by zbylo. Silná osobnost, která zdaleka neměla na růžích ustláno, ale stejně prorazila. Ne tím, že by tlačila na pilu nebo si to moc přála, ale tím, že prý dělala vždy to, co jí radilo srdce. To samé by poradila i ostatním ženám, které váhají nad tím jít za svými sny.

„Umělkyní jsem chtěla být už odmala. Moje teta maluje na sklo, takže jsem jí už od dětského věku pomáhala s tvorbou. Už jako malá holka jsem se navíc našla v tom, že člověk se může inspirovat jednoduchými věcmi z přírody, která je dokonalá, a zároveň tak předat něco lidem kolem sebe,“ popisuje Gordana, která si vybrala pro svou tvorbu sklo, protože je podle ní tím nejlepším materiálem díky své neuvěřitelné hloubce a možnostem, jak s ním pracovat. „Malba je pro mě osobně trochu omezující, vždy pro mě byla příliš ohraničená. Sklo mi dává svobodu,“ doplňuje umělkyně.

Gordana se stala umělkyní i přesto, že ji její okolí i okolnosti od umělecké dráhy odrazovaly.  A i když šla kvůli rodičům na matematicko- informatické gymnázium (kde měla všechny sešity pokreslené) a navíc v Chorvatsku v té době zuřil ozbrojený konflikt, cestu k tvorbě si našla i přesto. Nakonec vystudovala textilní výtvarnictví, k tomu ještě chodila do práce a starala se o rodinu. „Když má člověk nějakou predispozici, vnitřní touhu dělat určitou věc a ví, co chce, nic ho od jeho dráhy nemůže odklonit. Vždycky se vrátíte tam, kde máte být,“ tvrdí Gordana.

Umělecká tvorba je pro ni životně důležitá, pořád je ale až na druhém místě. „Jsem přede vším máma, děti jsou pro mě nadevše. Musím se o ně postarat, pak teprve můžu tvořit. Sundám si boty a ponožky, tvořím totiž bosá, vypnu telefon a pustím si Bacha. To je pro mě signál, že se mohu věnovat jen tvorbě. Inspirace pak přichází sama, jsem toho plná,“ popisuje Gordana Turuk.

Jak se jí podařilo prosadit v umělecké branži? „Nevnímám to jako nějaký úspěch, vždycky jsem to dělala srdcem a ostatní to zkrátka vycítili… Pokud člověk dělá něco srdcem, vždycky to funguje. Pokud vybíráme i tvoříme srdcem, hrozně málo toho v životě pokazíme,“ radí.

Když před téměř dvaceti lety přišla na Slovensko, s manželem měli v bytě jen sporák, rezavé topení a malou koupelnu. Právě tam ale objevila techniku tavení a lehaného skla, se kterým pracuje dodnes.  Se vším začínala od píky a cesta k úspěchu i vlastní galerii byla dlouhá a leckdy složitá, ale stála za to.

„Nejprve se naučte dávat, pak teprve přijímat. Otevřete své srdce každý den. Všechno je okolo vás, jen poslouchejte sami sebe,“ vzkazuje všem těm, kteří hledají odvahu pustit se do práce na něčem, co skutečně milují, Gordana. I když je dnes světově uznávanou a vyhledávanou umělkyní, jejíž díla má ve sbírce třeba Vatikán nebo britská královna, nejvíce hrdá je na to, že může ostatním dělat radost tím, co dělá radost i jí samotné – vlastní tvorbou.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také