O ženách, které dělají to, co milují
Po setkání s Pohlreichem si otevřela vlastní cukrárnu. Dnes Iveta peče dorty, které mizí rychlostí blesku
vložila 13.4.2018
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Po setkání s Pohlreichem si otevřela vlastní cukrárnu. Dnes Iveta peče dorty, které mizí rychlostí blesku

Není cukrařina jako cukrařina. O tom ví své Iveta Fabešová, pro kterou se pečení stalo životním posláním. „Nejprve jsem připravovala delikatesy rodině a kamarádům. Později jsem se přihlásila do televizní show o vaření, a doslova jsem tomu propadla,“ vypráví Iveta. Dala na svůj šestý smysl, opustila dobře placenou práci v developerské firmě a vydala se cestou do neznáma. Podnikání vám jistotu nepřinese, ale máte možnost dělat to, co vás baví a být úspěšní.

 „Vystudovala jsem sociální pedagogiku, ale od začátku mě to táhlo jinam. Ve volném čase jsem četla knihy o vaření a vymýšlela různé vlastní recepty. Ráda jsem vařila pro své přátele večeře a odměnou mi byla jejich pochvala. Začínala jsem jednoduchými pokrmy, ale časem jsem se naučila dělat domácí těstoviny, chleba nebo vlastní máslo,“ vzpomíná na své kulinářské začátky.

Velkou výzvou pro ni byl pořad o vaření „Na nože“, kterého se zúčastnila. „Přihlásilo se nás přes 2 tisíce a já se najednou ocitla mezi čtyřiceti vybranými, už to byl obrovský úspěch,“ říká. Otevřely se jí tak další možnosti. Osobní setkání se Zdeňkem Pohlreichem, možnost nahlédnout do kuchyně hotelu Imperial, to vše byl pro ni splněný sen.

Tyto zkušenosti ji jen utvrdily v tom, čemu se chce věnovat. Dala výpověď v práci a rozhodla se, že se bude živit cukrařinou. „Pronajala jsem si malou výrobu na Smíchově a brzy přišla nabídka vydat první kuchařku, která nesla název Sladká Francie,“ říká. „Miluju Francii a tamní kuchyně mě doslova fascinuje,“ říká zasněně. Inspiraci sbírá všude kolem. Nejvíce právě ve Francii, ale i české dezerty jsou skvělé, když je děláte poctivě. Iveta své recepty nesbírá, ale vymýšlí. „Máme na cukrárně dorty, které prošly dlouhý vývojem a je to třeba již jejich desátá verze,“ popisuje.

Cukrařina ji bavila, ovšem horší to bylo s ekonomickou stránkou. „Naštěstí jsem v té době potkala svého nynější manžela, který mi v tom moc pomohl,“ přiznává. „Nevěděla jsem, jak nastavit ceny dortů tak, aby se mi vynaložená práce a náklady vracely,“ dodává.

Svým dortíkům dává tu nejlepší péči, důraz však klade také na samotný design. Co zákusek, to doslova umělecké dílo. Drží se zásady, že jídlo musí nejen dobře chutnat, ale navnadit také tím, jak vypadá.

Nejprve jsem dodávala své výrobky do různých kaváren a cukráren, ale brzy jsem si začala hledat vlastní prostory, kde bych se mohla realizovat,“ říká. Společně s manželem dnes vlastní tři cukrárny v Praze v Belgické ulici, na Tylově náměstí a nově v Rosetta paláci v Jungmannově ulici. „Jakmile vejdete dovnitř, neodoláte a u jednoho zákusku rozhodně nezůstanete,“ říká s úsměvem.

A v čem tkví úspěch řemesla, které je dnes často „nedoceněno“? Důležité je dělat věci poctivě a jinak než ostatní. „Pro mě je má práce vášeň, dávám do toho všechno. Nejde mi o zisk, ale o to, že miluji tento obor a snažím se jej posouvat stále dál,“ vysvětluje. „Součástí mých dezertů jsou poctivé suroviny, kterými jsou máslo, čokoláda, smetana či vanilka. Všechny ingredience si sama vybírám a ochutnávám. Mám pocit, že jsme již zapomněli, jak cukrařinu dělat,“ říká. Nejvíce jí vadí to, že se dnes peče ve velkém, vše se nastavuje vodou a urychluje. Zákusky pak nikdy nemohou chutnat tak dobře.

Iveta je přesvědčená, že lidé kvalitní práci ocení. Zákazníci mohou sami sledovat, jak tato sladká umělecká díla vznikají přímo v cukrárně.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také