O ženách, které dělají to, co milují
Den zakladatelky Dara bags je pestrý, stará se o miminko i byznys
vložila 10.3.2018
21.6.2018
Kurzovní lístek - Exchange s.r.o.
EUR 25,650 25,950
USD 22,200 22,500
Chci
vyměnit
EUR

Den zakladatelky Dara bags je pestrý, stará se o miminko i byznys

Darina Ermisová je úspěšnou podnikatelkou a taky maminkou dvou dětí. Jak to všechno zvládá, když i její den má jen 24 hodin? Právě o tom se pro vás sama Darina rozepsala.

Můj běžný pracovní rozvrh se nenávratně změnil loni v létě, když se nám narodila malá Josefinka, naše dcera. Předtím jsem žila ve svých zajetých kolejích, starala se o syna, manžela, psa a firmu. Těsně před porodem jsem byla aktivní ve své roli podnikatelky až do poslední chvíle, e-maily jsem posílala i z porodního sálu, než mi vzali telefon z ruky. Že dojde k velkým změnám s příchodem malé na svět, to jsem tušila. Ale nikdy bych si nepředstavila, že se můj svět obrátí vzhůru nohama. A nikdy bych neřekla, že za tuhle změnu budu tak moc vděčná jako matka i jako podnikatelka!

RÁNO

6.00 – Vstávám. Tedy takhle - malá se budí ještě před šestou, ale s manželem oba dva předstíráme spánek a doufáme, že se malá opět sama uspí. Po patnácti minutách konstatujeme, že zázraky se u nás doma nedějí. Jdu za Josefinkou a společně vstupujeme do nového dne.

6.00 – 6.30 – Přebalování a oblékání malé. Já se musím stihnout vysprchovat, nalíčit se a provést si něco s vlasy.

6.30 -6.45 – Připravuji snídani a svačinu pro syna do školy. Snídani mu dávám vždy na talířek v nějakém zajímavém tvaru, třeba sovička, sněhulák a tak.

6.45 -7.30 – Hulákám na syna, ať už konečně vstane, umyje se, obleče a přijde dolů na snídani.

7.30 – 8.00 – Nakládám děti do auta. Syn se doobléká a snídani si drží v ubrousku v ruce. Snídaně již nemá tvar žádného zvířátka ani postavičky. Malá si brumlá.

DOPOLEDNE

8.15 – Přijíždím na firmu. V ruce mám Josefinu, tašku s notebookem, kabelku, prototyp nového produktu, nad kterým jsem se měla včera večer zamyslet, ideálně ještě tlačím kočár. Naštěstí má Josefinka tyhle převozy ráda, takže nebrečí, neprotestuje a je doopravdy zlatá.

8.15 – 9.00 – Kolegyně mi pomáhají se odstrojit. Berou si Josefinku a já mám čas si alespoň sundat kabát. Řeším první dotazy od kolegyň, kabát stále v ruce. Jdu si připravit kávu, nastartovat počítač a připojit se do podnikové sítě. Mezitím svlékám malou a ukládám ji do jejího pokojíčku, který jsem jí zařídila ve firmě. Mám teď dvě kanceláře – jedna je zařízená pro malou, když je vzhůru. Má tam hračky a medvídky a já veškeré pohodlí při kojení. Druhá kancelář je moje původní, tam jsem, když malá spí.  Probírám se asi stovkou e-mailů, zatímco malá si hraje s hračkami. Odpovídám na nejdůležitější zprávy, s kolegyněmi řešíme zadání úkolů pro následující den.

9.00 – Je čas malou Josefinku nakrmit a uspat. V deset hodin se otevírá prodejna v Praze, takže řešíme úkoly dne i s Františkem. Až do jedenácti hodin dopoledne mám čas se soustředit bez přerušení na nové střihy, v tu dobu také probíhají veškeré schůzky, porady, nejdůležitější komunikace s mým týmem. Je pravda, že jednou měsíčně jedu na kosmetiku a pedikúru – je to takový můj malý luxus, kdy přenechám malou kolegyním a mám chvilku sama pro sebe. Kolem desáté svačím z krabičky.

POLEDNE

11.00 – 14.30 – Pepi se probouzí, mám ji na klíně a spolu rozesíláme e-maily, při kterých mi rukama velice ráda tlapká po klávesnici. Pak posíláme dodatečné omluvné a vysvětlující e-maily. Též zakládáme faktury a objednávky ve stylu pec nám spadla, připravujeme nové kombinace a skicujeme nové střihy. V jednu hodinu je čas na můj oběd a krmení malé. Celé poledne probíhá za nekonečného festivalu přebalování a kojení Josefinky.

ODPOLEDNE

14.30 – 15.00 Obvykle v tuhle dobu nakládám Pepi do automobilu a jedeme vyzvednout syna Šimona do školy. Ze školy míříme přímo na kroužek házené. Po celou tu dobu doufám, že jsem nezapomněla nic důležitého, občas zkontroluji ve zpětném zrcátku stav dětí a na zadních sedačkách.

15.00 -  Fandím synovi na házené, snažím se moc nepracovat, ale občas musím mít v ruce telefon a řešit nějaké maily. Malá je na klíně a fandí se mnou nebo se společně válíme na žíněnce.

16.00 – Společně odjíždíme z házené, psychicky se připravuji na domácí úkoly. Pokud se nám podaří je stihnout do 17.30, máme chvilku na hraní se synem, povídáme si a hrajeme karty, člověče, nezlob se a tak. V létě jsme na zahradě a užíváme si slunce.

17.30 – 17.45 Rychlá svačina pro celou rodinu. Manžel se po narození Josefinky snaží přicházet domů z práce dříve, takže je už hodinu doma. Velice mi pomáhá, že ho mám po svém boku. Zvládá domácnost s přehledem a snaží se, co mu síly stačí. Zatímco on si chvilku hraje s dcerkou, tak já kontroluji, jestli má syn do školy vše, co potřebuje. Pokud ne, už je stejně pozdě na to s tím cokoliv udělat.

PODVEČER

17.45 – Přichází čas vykoupat Josefinku. Trochu to připomíná domácí přehrávku filmu Konec vodníků v Čechách. Po půl hodině je vykoupaná, spokojená, osušená a klimbá ke spánku.

18.15 – Celou jednu minutu sedím na gauči, než se ozve manžel se synem, že mají zase hlad. Jdu tedy připravit večeři a zároveň přijímám reporty z pražské prodejny, která zavírá v 18.30. Také si chystám jídlo na druhý den do krabiček sobě i manželovi. Druhá varianta je taková, že přenechám starost o syna manželovi a jdu do fitka, nebo na jógu.

19.00 – Rodina večeří a já s nimi, pokud tedy nejsem zrovna ve cvičebním úboru a nezvedám činky či neprovádím pozdrav slunci.

VEČER

21.00 – V tuto dobu obvykle přijíždím ze cvičení, případně jsem doma a ještě se rychle připojuji do práce. Kontroluji e-shop a uzávěrky dne. Buď ležím vyřízená u televize, nebo sedím v křesle a dávám si dvě deci růžového.

22.00 - 22.30 – Obvykle se ukládám ke spánku. Zrovna ve chvíli, když se mi podaří usnout, se malá probudí a vyžaduje aktivní interakci ze strany matky.

3.00 – 4.00 – Situace se pro jistotu opakuje i ráno ve tři či ve čtyři hodiny. Malá pláče, pes štěká a manžel znovu ukládá syna, který se šel podívat, co je to za hluk.

Než malá povyroste, bude to velice náročné. Veškerý svůj volný čas věnuji rodině. Ale naučilo mě to nesmírnému soustředění. Co jsem jindy dávala do hromady během celého dne, tak nyní zvládnu ve dvouhodinovém bloku. Kupodivu jsem i zjistila, že jsem mnohem více odolná vůči stresu a jistému nepohodlí. Můj život se změní, až bude malá trochu více samostatná, ale víte, co se říká – malé děti, velké starosti, velké děti, ještě větší starosti.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také