O ženách, které dělají to, co milují
Alena si prošla rakovinou, po léčbě si otevřela vlastní obchod pro onkologické pacienty
vložila 2.4.2018
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Alena si prošla rakovinou, po léčbě si otevřela vlastní obchod pro onkologické pacienty

Aleně Václavíkové bylo právě 45 let a šla na svůj první mamograf. Proto četla korespondenční lístek o nejasných výsledcích s klidem. Po dalším vyšetření už jí volali, ani tentokrát nevěřila. Biopsie, operace, za tři měsíce se měla vrátit do práce. Nakonec z toho byl rok léčení, 6 chemoterapií a 35 ozařování. A v téhle – pro rodinu i ji samotnou – nejstrašnější době se zrodila myšlenka, že založí prodejnu a poradenské centrum pro ženy na a po onkologické léčbě. Její ALoENA stojí v severomoravském Hlučíně už 5 let.

Čtvrt století Alena Václavíková pracovala jako účetní, práci měla jistou a po nemoci se mohla vrátit. Jenže to nedokázala. Měla jasnou představu, co bude dělat. „Když se podívám zpětně, nechápu, kde jsem vzala tu odvahu. Ani manžel nebyl nadšený. Určitě měl strach, zda to zvládnu.“ Mezi moravskoslezskými projekty T-Mobile Rozjezdů ALoENA v roce 2013 zazářila.

Po dvou letech od operace otevřela centrum ALoENA nejen pro onkologické pacienty. „Nabízíme ženám vše, co potřebují během onkologické léčby, od paruky přes epitézy, zdravotní prádlo a plavky, poradenství až po přírodní doplňky stravy a samozřejmě Aloe Vera, která mě provázela celou léčbou.“

Alena si zakládá na příjemném a diskrétním prostředí. Je nenahraditelná i empatií, vlastní zkušeností, její obchod je jejím posláním. „Někdo by mohl říct: vždyť prodává jenom paruky a prádlo… Pokud se člověk s léčbou osobně „nepotká“, vůbec neví, jaké to je, neumí se do toho vžít. Já jsem však za tuto zkušenost vděčná, v mnohém mi otevřela oči a přivedla mě k práci, kterou mám ráda, i když jsem v neustálém kontaktu s nemocnými.“

Aleně během léčby zatrnulo, když se dozvěděla, že přijde o vlasy. Když se ale v Ostravě vydala s poukazem na paruku do zdravotnických potřeb a chtěla nahradit své mikádo, v nabídce byly samé krátké střihy. Ani v nákupním centru mikádo neměli, nemluvě o cenách. Věděla, že v Brně specializovaná prodejna pro onkologicky nemocné je, hledala ji proto i v Ostravě. Nenašla. To byl ten hlavní impuls. Po roce ji začala stavět sama.

Zařídila si ji na půl cesty mezi Opavou a Ostravou, v 14tisícovém Hlučíně. „Jezdí k nám ženy z opravdu širokého okolí. Na menší město si troufnou přijet i méně zdatné řidičky, navíc Hlučín je dobře dostupný i hromadnou dopravou. Často slyšíme, že vážily i delší cestu, protože na nás dostaly doporučení od příbuzné, od paní z nemocnice, od sestřičky z onkologie nebo známé, které už u nás byly a byly velmi spokojené. To je vždycky pro mne největší odměna.“ 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také