Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Zchátralý zámek proměnila v oázu klidu. Janino komunitní centrum pomáhá lidem v seberozvoji
vložila 15.12.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Zchátralý zámek proměnila v oázu klidu. Janino komunitní centrum pomáhá lidem v seberozvoji

Jana Vilánková působí jako ředitelka organizace Josefina z.ú., pod kterou spadá chod Komunitního centra Na Zámečku v Boršově nad Vltavou. I když je maminkou pěti dětí, zvládla probudit k životu zchátralou zámeckou budovu a dnes zde probíhají zajímavé výstavy, přednášky a tvořivé dílny. Hlavním záměrem komunitního centra je podpora rodiny, mezigeneračních vztahů a pořádání vzdělávacích programů. Cílem je, aby lidé vpustili do svého života radost.

Kdy se zrodila myšlenka založit komunitní centrum Na Zámečku?

Ta myšlenka postupně zrála. Nějaký čas jsem pracovala jako kouč a při práci s lidmi jsem si všímala, že každý z nich potřebuje úplně jiný přístup. Říkala jsem si, že by bylo fajn, mít kolem sebe podpůrnou síť služeb pro jejich osobní rozvoj. Pak nám přišel do cesty projekt rekonstrukce zdevastovaného zámečku. A společně s tím možnost vybudovat zde komunitní centrum a prostory pro seberozvojové aktivity. Všechno do sebe začalo zapadat.

Jak dlouhá byla cesta od nápadu po realizaci?

Od objevení zámečku, přes rekonstrukci až po slavnostní otevření uběhly necelé tři roky.

Komu je Komunitní centrum určeno a co je jeho cílem?

Komunitní centrum Na Zámečku je pro všechny lidi, kteří chtějí začít dělat věci jinak. Chtějí ve svém životě změnu k lepšímu a neví, jak začít.  Naším záměrem je, aby se tady člověk cítil dobře takový, jaký je. Bez přetvářek, beze strachu, že ho někdo odsoudí.  Může si vybrat z nabídky různých seminářů, terapií a jiných seberozvojových akcí. Jejich společným jmenovatelem by měla být radost. Jak už máme v hlavním mottu: "Pusťte do svého života radost!"

Co můžete lidem nabídnout?

V první řadě lidé mohou navštívit různé semináře a přednášky zajímavých hostů. Známých i méně známých. Nebo si mohou přijít zacvičit. Pravidelně u nás probíhají různé lekce jógy. Koná se zde jóga pro zdravá záda, power jóga, hatha jóga, jóga pro těhotné i maminky po porodu či dětská jóga. Všechny kurzy jsou většinou plně obsazené.  Je moc hezké, že lidé přicházejí začít svůj den ranní jógou, nebo se sem přicházejí zklidnit večer po náročném dni. V neposlední řadě mohu doporučit psychoterapeutické služby a výtvarné kurzy pro odreagování, které vede Eva Šmídová.

Jaké jsou prvotní ohlasy účastníků kurzů a seminářů?

Většina lidí, kteří jsou tu poprvé, je mile překvapena. Především ti, kteří znali zámeček jako ruinu, neskrývají své nadšení. Nejčastěji slyším hodnocení spojené s oázou klidu.

Jak se projevuje aktuální situace s Covid-19 na fungování centra?

Jako většina podobných center máme i my nyní zavřeno a můžeme pořádat jen on-line semináře. Věříme ale, že brzy bude Na Zámečku opět živo. Aktuální program dáváme na webové stránky www.josefinalidem.cz.  

Co z plánovaných akcí bys vyzdvihla?

V květnu plánujeme festival pro radost, zábavu a vzdělávání dětí i dospělých. Pokud budou okolnosti příznivé, festival vypukne 21. května a program bude pestrý. Plánujeme koncerty, tvořivé dílny, divadelní představení, výstavy a přednášky se zajímavými lidmi. Využijeme vnitřní sály i venkovní prostory včetně parku. Dále bude pokračovat seberozvojový a vzdělávací kurz Cesta k samostatnosti. Stihli jsme uskutečnit jen jedno živé setkání, zůstáváme v kontaktu on-line. Pokud by se ještě někdo chtěl přihlásit, stačí, aby vyplnil přihlášku na stránkách www.cestaksamostatnosti.cz.  Projekt je financovaný Evropskou unií a pro zájemce je zdarma.

Co pro tebe bylo v souvislosti s rozjezdem komunitního centra a následně jeho provozem nejtěžší?

Věřit, nenechat se zviklat a takzvaně netlačit na pilu. Chtěla jsem, aby si Zámeček k sobě přitáhl přednášející, kteří tu budou konat akce v souladu s naší filosofií, a to chtělo čas.  Mým snem bylo vytvořit místo, které svojí pozitivní energií, originalitou a krásou přiláká ty pravé lidi. A to se stalo a stále děje. Působí tu zkušení lektoři a terapeuti. Do této doby Zámeček uvítal mnoho vzácných hostů jako jsou například Jaroslav Dušek, Simona Babčáková, Jan Rak či Sarah I. Avni. Výstavy zde pořádá akademický malíř Miroslav Konrád. Lidé odsud odcházejí spokojení, nabití pozitivní energií a radostí. Samozřejmě největší odměnou je, když se vrací a doporučí nás dalším lidem.

Centrum vzniklo v objektu s bohatou historií. Jak tenhle aspekt vnímáš? Ovlivnil tě nějak při rozhodování? 

Při počátečním rozhodování jsme věděli jen střípky z historie objektu. Až díky knize Zámeček Poříčí od Moniky Waldové a Petra Lexy jsme se dozvěděli podrobnosti. Na zámečku se vystřídalo mnoho majitelů a událo se zde mnoho rodinných příběhů. Během jedné etapy své existence sloužil jako letní sídlo, které majitelé využívali právě k rodinným sešlostem a odpočinku. Poslední majitelé, rodina Polakova, skončila kvůli svému židovskému původu v koncentračním táboře. Pak následovalo znárodnění a postupná devastace celého zámečku. V tomto roce se podařilo uskutečnit památeční pokládání „kamenů zmizelých“ přímo na nádvoří. Tímto malým činem jsme chtěli uctít členy této rodiny a alespoň takto symbolicky je vrátit do jejich domova. 

Jak zvládáš skloubit práci a současně být maminkou na plný úvazek?

Jde o to, co si představuješ pod slovem zvládáš. Máme s manželem pět dětí a v této době jsou tři z nich na distanční výuce. Člověk si musí určit priority a být velmi flexibilní. Nejmladšímu Vincentovi jsou čtyři měsíce a je to opravdu zlatíčko. Takže i veškerý pracovní čas, kdy jsem na Zámečku, tráví se mnou. Tento čas je ale pro mne velmi důležitý a moc mi pomáhá dostávat se do rovnováhy. Samozřejmě se často dostávám do stresových situací, kdy nestíhám všechno tak, jak bych si představovala. Pak se ale zastavím a znovu si přehodnotím, o co v životě vlastně jde.

Autor: Hana Holinka

Foto: archiv Jany Vilánkové

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také