Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Jen díky píli a odvaze se z malé obce na Vysočině prozpívala až na evropská operní jeviště
vložila 29.8.2019
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Jen díky píli a odvaze se z malé obce na Vysočině prozpívala až na evropská operní jeviště

V poslední době si Zdislavu Bočkovou zamilovalo hlavně publikum v Itálii, kde získala dvouleté angažmá v divadle ve Spoletu a hostovala i na dalších slavných scénách včetně benátského operního domu La Fenice. Nyní je hostující sólistkou Národního divadla Brno a Slovenského národného divadla v Bratislavě. Talentovaná dívka z malé obce na Vysočině, která vyrůstala spolu s maminkou a čtyřmi sestrami, prokázala píli i odvahu a nebojácně vstoupila do silně konkurenčního světa, ve kterém nikdo nedostane nic zadarmo. V červenci se jako jediná Češka zúčastní finálových kol mezinárodní pěvecké soutěže Plácida Dominga Operalia v Praze. 

Od roku 2017 jste dosáhla několika velkých úspěchů – ve Vídni jste ve finále pěvecké soutěže Otto Edelmanna získala speciální cenu, v italském Spoletu jste byla druhá v soutěži “Comunità Europea“, poté jste zvítězila v Praze v interpretační soutěži Nadace Bohuslava Martinů a hned nato v Interpretační soutěži České filharmonie v Rudolfinu. Letos jste přidala i další speciální cenu na pěvecké soutěži Hilde Zadek ve vídeňském Musikvereinu. Vypadá to, že jste soutěživý typ…
Je to taková zvláštní věc – soutěže jsou svým způsobem návykové. Jsou sice náročné, ale ten pocit, když se vám povede dostat se do finále, stojí za to. Během pěti minut, co máte na jevišti k dispozici, musíte předvést, co umíte, protože jinak tam ani nemusíte chodit. Hlavní důvod, proč se účastním soutěží, je to, že vám mohou pomoci v rozvoji kariéry.

Takže vy jste taková běžkyně na stovku?
Tak určitě (smích).

Čeká vás Operalia v Praze a Queen Sonja v Oslu, což jsou velmi prestižní mezinárodní soutěže. Čím se odlišují od těch menších?
Zejména vysokou úrovní zpěváků a tím, jak na ně musí být člověk připraven. Tam musíte zpívat ne na 100, ale na 150 procent. Na takové soutěži všichni zpívají výborně, takže k tomu musíte mít ještě něco jiného, čím porotu zaujmete. Nejenže vám neodpustí ani jediný tón, ale musíte mít ještě „něco navíc“, čím vyniknete.

A prozradíte, co je to vaše „něco“?
Těžko říct, každá porota je jiná a hledá něco jiného. Nakonec to může být to, jak se pohybujete, jakou nastolíte atmosféru…

Máte za sebou velmi rušné období. Když jsme se poprvé potkaly, odjížděla jste zrovna do Spoleta…
Odjela jsem na dvě sezóny do Itálie do operního studia a debutovala jsem tam ve čtyřech projektech, koncertovala jsem a zpívala jsem na různých festivalech, jako je například slavný festival Dva světy ve Spoletu. Hrála jsem tam Frasquitu v Carmen a Clorindu z Popelky v otevřeném římském amfiteátru, což je opravdu místo s magickou atmosférou. A také jsem na začátku pobytu dostala za úkol zvládnout Intermezzo, což byly hlavně recitativy, které byly napsány pro pobavení operního publika o přestávce, takže samé slovo. To jsem musela zapracovat na italštině - a dokonce podezírám lidi z divadla, že mi to dali nastudovat schválně (smích). Ale díky tomu jsem za dva měsíce mluvila plynně italsky. A stala se mi tam i obrovská věc, že jsem mohla debutovat jako Violetta v Traviatě a účinkovat nejen ve Spoletu, ale po celé Umbrii. Když jsem se to dozvěděla, vůbec jsem si nedokázala představit, že to zazpívám. Ale bylo to nádherné. Vlastně ne, bylo to fantastické!

Jak fungovalo operní studio? Jaká byla mezi vámi zpěváky a hlavně mezi zpěvačkami atmosféra?
V Itálii nejsou stálé operní soubory a tohle byl navíc vyloženě program pro mladé lidi, primárně určený pro výherce soutěže. A pak divadlo poptávalo hlasy, které jim chyběly. Takže jsme celé léto měli pěvecké a herecké kurzy, koncertovali jsme a pak jsme se připravovali na divadlo, kdy jsme s klavíristy a dirigentem studovali opery. Měly jsme velké štěstí, že jsme vyhrály čtyři holky a rozuměly jsme si spolu, takže to bylo fajn.

To jste se mohla cítit jako doma, jen místo čtyř sester jste měla čtyři kolegyně…
Skoro to tak bylo, za dva roky si opravdu přirostete k srdci. Operní studio není procházka růžovým sadem a musely jsme držet při sobě.

Jak jste si zvykala na divadlo ve Spoletu? A překvapilo vás tam něco?

Ve Spoletu je největší divadlo v Umbrii. Mě svou podobou uchvátilo už při soutěži, která od počátku probíhala přímo v divadle. Je to krásný pocit, když se od začátku zpívá na jevišti, protože občas se stává, že první a druhé kolo soutěže se zpívá v sále a na jevišti je jenom finále. Ale tam to bylo od začátku v divadle a pamatuju si, že než jsem se rozkoukala, tak už byl konec (smích).

Vy jste si v mezičase svého působení ve Spoletu „odskočila“ do Benátek. Jak se to stalo?
Do Benátek jsem nejdříve jela na předzpívání na základě toho, že mne slyšeli v soutěži, kde byl jejich intendant jedním z porotců. V Benátkách jsem se líbila a nakonec jsem v La Fenice debutovala jako Olga v Lehárově operetě Veselá vdova.

To musí být pro každého mladého operního pěvce zážitek…
La Fenice - to je diamant. Hezčí divadlo na světě snad není. Tam se vám zastaví dech. Zpívat tam byl můj sen a ten se mi splnil hrozně brzy. Ani tu radost neumím popsat.

A co publikum? Benátky jsou docela pověstné tím, že tam jezdí lidé schválně „vybučovat“ zpěváky.
Ale u nás nebučeli. Veselá vdova je opereta pro pobavení lidí, bylo to krásné představení pod vedením režiséra Damiana Michieletta, který ho pojal opravdu moderně. Celou dobu se tam tancovalo, účinkovala tam i spousta muzikálových tanečníků a bylo to prostě úžasné, včetně publika. Oni byli opravdu vřelí!

Máte už v Itálii fanklub?
Ano. Většinou jsou to starší lidé, kteří milují operu, jsou aktivní na Facebooku, sledují mne, píší mi a mají ze mě radost. A jezdí se i dívat na představení. Občas se stane, že někdo přijede do Itálie nebo do Česka i z Vídně.

A jsou to ženy i muži?
No většinou muži (smích).

Vnímáte u publika rozdíl nátur? Nechybí Čechům třeba emoce?
Ani ne. Myslím si, že velice důležité je získat si publikum hned na začátku. Vyloženě prvními tóny. A to cítíte, jestli se nějakým způsobem lidé na vás navážou nebo ne a chtějí si vás poslechnout. To se mi stalo třeba ve Vídni, že by tam byl slyšet špendlík spadnout, anebo když jsem zpívala letos v Rudolfinu, tam jsem cítila, že jde publikum se mnou. A je jedno, jestli je to Ital nebo Čech, důležité je, že publikum cítí nějakou pozitivní energii a přišlo si to užít.

Vystupujete také v Česku a v Brně, kde jste studovala na konzervatoři a potom na JAMU?
V Brně jsem se stala hostující sólistkou, z čehož mám velkou radost. To vás vždycky nějakým způsobem hřeje, když je to doma - jsou za tím celá ta léta mých studií, když jsem chodila kolem Janáčkova divadla a moc jsem si přála tam zpívat.

Teď vám ho opravili…
Hrála jsem tam nedávno dvojroli v Lišce Bystroušce a měla jsem možnost pracovat s panem režisérem Heřmanem, což jsem si moc přála, protože to je velmi inspirativní člověk. V únoru jsem zpívala Esmeraldu v Prodané nevěstě, kterou jsem si ráda zopakovala, protože to byla moje role v komorní opeře už na JAMU. A také účinkuji jako Princezna v pohádce pro děti Kocour v botách, která je krásná a publikum je vždy plné dětí.

Máte ráda dětské publikum? Nebo dokonce výchovné koncerty?
Představení v Redutě jsou fantastická. Děti reagují spontánně, jsou upřímné a to je na tom to nejhezčí. Když člověk vyjde jako princezna v růžové paruce a z hlediště se ozve „Jé, ta je krásná,“ tak to jsou nádherné momenty (smích). Tady v Národním divadle jsem jednou zaskakovala Frasquitu v Carmen na výchovném koncertě pro gymnazisty a moc se jim to líbilo. Ale nejlepší bývala Carmen v Itálii, kdy máte dopoledne divadlo plné vřískajících dětí, které se nehodlají utišit, ale strašně prožívají, že Don José zabije Carmen. To je řev, že sotva slyšíte orchestr. Ale má to velké kouzlo. To je energie jako blázen.

Koncem března jste vystoupila s Českou filharmonií v Rudolfinu. Jaká tam byla atmosféra?
V Rudolfinu jsem zpívala koncerty pod taktovkou anglického dirigenta Bena Gernona, což je hostující dirigent BBC Orchestra, který mi vybral krásné Mozartovy árie přímo pro můj hlas. Měli jsme tři koncerty, s generální zkouškou čtyři. Byl to opravdu báječný zážitek. Rudolfinum je místo, kde vystupovalo množství velkých umělců a už vůbec být na tomto jevišti je svátek.

Co vás letos ještě čeká?
Po písňovém recitálu s Petrem Nekorancem na mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě a představeních s Národním divadlem v Brně mě o prázdninách čeká kromě Operálie v Praze také soutěž Queen Sonja v Norsku. V Brně se už nyní chystám na listopadový písňový koncert v Besedním domě a charitativní koncert na Špilberku, který k mému potěšení zaštiťuje Dagmar Havlová.

Foto: Zdislavabockova.com

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také