Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Vyrábím něco, co je zcela normální, říká o svých bioproduktech biofarmářka Monika Menčíková
vložila 20.6.2019
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Vyrábím něco, co je zcela normální, říká o svých bioproduktech biofarmářka Monika Menčíková

Před více než 20 lety začínala Monika Menčíková se svým manželem na farmě v Šonově u Broumova jen s několika zvířaty. Dnes jejich farma patří k nejlepším a jejich výrobky, především ovčí sýry, k nejvyhledávanějším. Jak se podle ní dnes žije biofarmářům v Česku?

Na co se vaše farma zaměřuje a jaký má v současnosti rozsah? Co se všechno u vás chová a pěstuje?

Už přes 20 let se zabýváme především chovem dojných ovcí, před dvěma lety přibyly i kozy a krávy. V podstatě všechno krmení – jak objemové (seno, senáže) tak i jádro (oves, ječmen) – je vypěstované u nás. V současnosti obděláváme asi 200 hektarů luk a polí.

Proč jste si vybrala zrovna oblast Broumova?

Narodila jsem se tady a dodnes jsem přesvědčená, že je tu krásně.

Jak mléko a případně i maso z farmy zpracováváte?

Před 10 lety se nám podařilo vybudovat malou sýrárnu, která ale po pár letech nestačila, a tak jsme trošku víc zvětšovali, až se nám povedla na naše poměry a celkovou kapacitu docela pěkná a funkční mlékárna. Jsem na ni pyšná. Sortiment se postupně rozrůstal, dnes vyrábíme od měkkých sýrů až po ty nejúžasnější vyzrálé, tvarohy, jogurty, nápoje atd.

Jak se rodí nové výrobky?

Nový výrobek je většinou dílem poptávky nebo náhody, sejde se rodina, pár přátel – udělá se degustační večer a výrobek je na světě.

Kdo u vás nejčastěji nakupuje a jak se o vás lidí mohou dozvědět?

Vzhledem k tomu, že naše farma leží na „konci světa“, jsme na začátku naše zákazníky opravdu hledali. Byl to velký problém, neboť v Česku ovčí mléko málokdo znal a lidé se báli anebo vůbec nechtěli ani ochutnat. Účastnili jsme se různých akcí a veletrhů a postupně získali důvěru zákazníků a obchodních partnerů. Dnes je situace úplně jiná. Rozvážíme do obchodů, vyvážíme do Polské republiky, jsme vyprodaní. Dnes se zastaví na farmě spousta lidí, ne vždy můžeme něco nabídnout. To mě vždycky mrzí…

Myslíte si, že lidé konečně začínají oceňovat kvalitu? Tedy i bioprodukty, udržitelný chov atd.?

Ano, hodně lidí se dnes zajímá o to, co kupují, z čeho je to vyrobené, co to obsahuje, jak jsou chovaná zvířata na té či oné farmě…

Co soudíte o ekologickém zemědělství a biopotravinách? Jde podle vás o trend, nebo cestu zpět k normálnímu způsobu farmaření, které nakonec převládne nad průmyslovým?

Neumím si představit, že by farmáři našeho typu nakrmili celou populaci – je nás zatím zoufale málo. Mnohokrát jsem přemýšlela, co to je EKO a BIO, proč já musím mít certifikát a označení na etiketách, vždyť vyrábím něco, co je NORMÁLNÍ. Od začátku jsme chtěli dělat normální způsob farmaření i výroby. Farma byla certifikovaná po delší době, přináší to další starosti a kontroly. Snad jednou dojdeme k tomu, že NORMÁLNÍ budeme všichni a ubude spousta starostí a možná i kontrol.

Myslíte si, že je farmaření dnes vnímáno prestižněji, než tomu bylo třeba za dob JZD?

Dnes je úplně jiná situace. Nepamatuji se, že by nějaké JZD dělalo jogurty nebo klobásy. Farma by se měla dle mého názoru lišit hlavně tím, že má co nabídnout. Je úžasné, když přijedu na farmu a tam můžu ochutnat, co zdejší farmář vyrábí. Mě tímto okouzlila například Francie, kde je pestrost farmářských výrobků úžasná – sýry, paštiky, salátky, pečivo. Zřejmě to oslovilo část společnosti a začínají nás brát jako někoho, kdo dělá potravinu, nejen jako producenta nevoňavého hnoje (ten k tomu ale také patří).

Dá se farmaření naučit? Mají podle vás zemědělské školy smysl?

Ano, myslím si, že dá, prostě musíte chtít dělat tuto práci. Někdy je to drahá zkušenost, ale věřím, že tím si projde i člověk vystudovaný v daném oboru. Škola má vždy smysl, rozšíří obzory a člověk se má o co opřít.

Kromě počasí, jací jsou největší strašáci farmáře?

Lidská hloupost, úřední šiml…

Měnila byste ještě dnes práci na farmě za práci v kanceláři?

Někdy, když končíme v půlnoci tak si říkám „mám to zapotřebí?“ V kanceláři jsem pracovala, ale byla jsem zoufalá ze spousty papírů. Když jsem začala s farmou, netušila jsem, že bude hůř (opět papíry a hodně papíru), pravdou ale je, že mě tato práce více naplňuje – má smysl.

Platí stále, že farmář musí umět vlastně všechna řemesla? Co jste se musela naučit vy sama a co vás samotnou překvapilo, že jste zvládla?

To platí stále, někdy mám pocit, že dnes více než dřív – dnes musí být ještě takový IT technik amatér.  Mám stavební školu a nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu dělat sýry, jogurty atd., a ještě mě to bude bavit. Poprvé odjet z louky s traktorem, rození prvních mláďat, dojení prvního mléka – to jsou zážitky, na které se prostě nezapomíná. První pokusy výroby sýrů – je to úsměvné, ale dodnes krásné.

Co vás nejvíc baví na farmaření?

Pestrost, práce není jednotvárná, zvířata i pole nás leckdy překvapí, někdy i zaskočí.

Jaké máte vztahy s okolními farmáři? Funguje mezi vámi rivalita, nebo spíše vzájemná výpomoc?

Máme štěstí, s okolními farmáři je to o spolupráci a samozřejmě o vzájemné výpomoci, a tak by to mělo být. Mám pocit, že všichni máme spoustu práce a víme, co to je se dostat do úzkých.

Má farmář vůbec někdy volno? Může třeba někdy odjet na dovolenou?

Za dvacet let se mi to povedlo třikrát.

Jí vaše rodina výhradně biopotraviny?

Výhradně ne, ale snažíme se nakupovat vyšší kvalitu.

Myslíte na to, komu farmu „na důchod“ předáte? 

Naše děti na farmě vyrůstaly. Prožívaly s námi krušné začátky, první rození jehňátek – což je jedno z nejnáročnějších období na ovčí farmě –, prodeje na trzích, účast na veletrzích… Vědí, že se musí nakrmit, podojit, zpracovat, prodat. Mnohdy u nich bylo velké nadšení, ale někdy se objevila i zoufalost z nadměrné zátěže. Dnes, když jsou v podstatě dospělé, mám pocit, že by pokračovat chtěly.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také