Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Věděla jsem, že do čtyřiceti musím začít pracovat sama na sebe, říká architektka
vložila 28.2.2021
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Věděla jsem, že do čtyřiceti musím začít pracovat sama na sebe, říká architektka

Nejraději navrhuje věci, se kterými nemá moc zkušeností. Dorota Kluska vystudovala architekturu v Polsku, patnáct let už ale žije a pracuje v Praze. Tady taky můžete zajít do kaváren a restaurací, které navrhovala. S jednou z nich teď soutěží i o Interiér roku.

Dlouho jste pracovala v zaběhlé kanceláři, pak jste se ale rozhodla pracovat na sebe. Proč?

K rozhodnutí pracovat sama na sebe jsem byla trochu donucená. Po tom, co jsem byla propouštěna, už jsem neměla chuť mít nad sebou šéfa. Vždycky jsem si myslela, že se dřív nebo později budu muset osamostatnit. Měla jsem totiž strach, že jakmile mi bude padesát, nikdo mě nebude chtít zaměstnat. Dívala jsem se na jiné architektonické kanceláře a počet žen po čtyřicítce tam byl minimální. Tak jsem se rozhodla, že teď je ta vhodná chvíle začít vyvíjet svoji firmu.

Co se pro vás potom změnilo?

Největší změnou byl pro mne pocit nejistoty a pocit absolutní zodpovědnosti za každé rozhodnutí. V zaměstnání člověk totiž nemusí řešit, jak zakázky získat a zodpovědnost za úspěchy nebo chyby přebere většinou nadřízený.  Najednou jsem nevěděla, co se mnou bude, jestli budu schopná se uživit, jestli najdu dost zakázek, jestli je zvládnu sama řídit a k tomu navrhovat. Ten pocit nejistoty už nikdy neodejde, ale už není tak ochromující, dokonce jsem si na něj zvykla . Musím říct, že bývá i motivující.

Co je vlastně vaše specializace, na čem nejraději pracujete? 

Ráda navrhuju vše, s čím mám zatím nejmenší zkušenost . Nejvíc mě baví to, že se můžu něco nového naučit, vyzkoušet nove řešení. Nejraději navrhuju hotely, restaurace - komerční interiéry i stavby pro bydlení.  Poslední dobou jsem měla nejvíc projektů interiérů, proto mě teď naopak baví návrhy staveb. 

Na který svůj projekt jste obzvlášť pyšná?

Nejvíc pyšná jsem na projekt interiéru restaurace ve Slovanském domě v Praze. Je to zatím jediný projekt, kde si skoro nic nevyčítám . Samozřejmě stejně jako u předchozích realizací vidím veškeré nedostatky, ale vidím jich podstatně méně. 

Jaká je v dnešní době pozice architekta při jednání s klientem, investorem? Mění se nějak ten vztah?

Mám pocit, že profese architekta pomalu ztrácí svou prestiž, díky které bylo jednání s klientem možná o trochu jednodušší. Asi je to tím, že na trhu funguje velké množství architektonických ateliérů, je tu velká konkurence a velký výběr pro investory.  Za posledních patnáct let, co pracuju v oboru, nevidím větší změnu ve vztahu klienta a architekta. Mám pocit, že se jejich vztah mění spíš podle velikosti a typu investice.

Ovlivnila nějak vaši práci současná situace?

Koronavirová pandemie omezila osobní kontakty s klienty a pro mne je tento osobní kontakt velmi důležitý. Díky němu se vytváří mezi architektem a klientem důvěra, která je základem každé úspěšné spolupráce. 

Máte nějaký pracovní sen?

Zatím mám určitě svůj architektonický sen a je to návrh hotelu, o samotném podnikáni ještě nesnívám

 

Foto: archiv Dorota Kluska

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také