Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
S postiženým synem podnikat nezvládne, panenky z její dílny ale zachraňují dětské životy
vložila 27.6.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

S postiženým synem podnikat nezvládne, panenky z její dílny ale zachraňují dětské životy

Pavlína Macholdová už nepodniká. Nejmladší syn ji potřebuje doma a tak profesionální úpravy oděvů opustila. Podnikavost jí ale zůstala. Zbytkům látek dává nový smysl a dělá radost nejen kamarádkám. Díky programu “Adoptuj panenku, zachráníš dítě” už pomohla vybrat desítky tisíc korun. Na vlastní projekt si zatím ale netroufá.


Jak jste se dostala k šití?

Vyučila jsem se pánskou krejčovou. Moc mě to nebavilo, ale když jsem si začala šít na sebe a později na syny, změnilo se to. Před mateřskou jsem šila v zakázkovém krejčovství a po mateřské jsem v jednom obchodě upravovala zakoupené oděvy. Ještě jsem se k zakázkovému šití vrátila, ale nebylo to ono. Chvíli jsem v oboru podnikala. Vše ale více méně skončilo v době, kdy jsem musela ukončit poslední práci jako prodavačka. Pak už jsem zůstala doma se svým nejmladším postiženým synem. A abych zaplnila čas šiji.

 

Kdy si na šití děláte čas?

Trávím skoro všechen čas doma, tak šiji, kdy se mi zachce.

 

Co z vaší dílny má největší úspěch ?

V podstatě všechno, co šiji, je recyklace. Kamarádky mi dají obnošené rifle, látky nebo ozdoby a já z toho tvořím. Zástěrky, levandulová srdíčka, hračky, tašky. Vyrábím taky panenky pro Unicef. Prodávají je a výtěžek pomáhá dětem. Každá panenka znamená jedno dítě z rozvojových zemí, které dostane očkování proti šesti nejsmrtelnějším dětským nemocem. O ty je asi největší zájem.

 

Jak jsem se ke spolupráci s organizací UNICEF dostala? 

V listopadu 2005 jsem v televizi viděla paní Jiřinu Jiráskovou jak hovoří o projektu Adoptuj panenku a zachráníš dítě. Nadchlo mě to. Zjistila jsem si, co musím udělat, a už to jelo. První panenka se jmenovala Rozárka. K dnešnímu dni jsem jich poslala 731 a ještě nekončím. Panenky jsou moje srdeční záležitost. 

Šiji je z materiálů, které mi dávají kamarádky a známí... Snažím se nenakupovat, protože si myslím, že už by pak bylo lepší jim poslat peníze. Dokud mi budou dodávat kamarádky materiál budu šít dál.

 

Šijete panenky pro Unicef, šila jste roušky. Baví vás pomáhat?

Asi je to někde ve mně. Když můžu, pomůžu. Tedy je-li to v mých silách. Panenky jsou složitější, ale ušít pár roušek z vyřazených prostěradel nebo cích mi přece neublíží a někomu to pomůže.

 

Přála byste si, aby se váš koníček přerodil zase v práci? 

Jak už jsem se zmínila, mám postiženého syna. Nechodí do žádných kroužků ani zařízení, takže jsme převážně doma. Myslím si, že by to bylo hodně složité. A přiznávám, že ráda recykluji a za to by asi nebylo moc penízků.... Vlastně mě baví vymýšlet, zkoušet, nešít moc stejných věcí... Prostě mě to takhle baví a naplňuje mě to jakousi radostí. Voňavá srdíčka jsem například poslala i nadaci Vrba a snad dělají radost.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také