Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
S pár stovkami v kapse otevřela fotografka Petra vlastní ateliér. Pořád mi to připadá jako zázrak, říká
vložila 13.10.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

S pár stovkami v kapse otevřela fotografka Petra vlastní ateliér. Pořád mi to připadá jako zázrak, říká

Možnost jediným cvaknutím zastavit čas před lety Petru Turkovou úplně pohltila. Od té doby si už pomalu hledala cestu, jak z vášně udělat životní náplň. Jednoho dne tak dala výpověď v práci, odstěhovala se z Prahy a ve Vlašimi si se sestřenicí založila ateliér. 

Co nebo koho nejčastěji fotíte?

Mojí velkou vášní je fotografování lidí. Věnuji se ženským portrétům, rodinnému focení a také zásadním životním milníkům jako jsou svatby, těhotenství, narození miminka, fotila jsem úžasný babičky z klubu seniorek, jednoduše fotím lidi. To mě moc baví a naplňuje. Tato práce s lidmi má pro mne přesah, zajímá mě, co je pod povrchem a fotoaparát mi dává možnost nahlédnout dál, než jsem sama schopna vidět.

Svatební sezónu hodně zasáhla opatření proti epidemii, jak to ovlivnilo vaši práci?

Co se týče samotné karantény, pro mě to byl v mnoha oblastech jedinečný čas. Myslím, že jsme dostali možnost (né bohužel všichni) úplně zastavit, zpomalit a hodně se o sobě dozvědět. V době karantény jsem samozřejmě nepracovala, ale velmi jsem ocenila čas na sebe, na činnosti, na které celý rok nemám moc prostor jako například třídění fotek, dokumentů, prostě generální úklid na všech frontách – v práci, doma, v počítači i hlavě. A když si uklidíte, vytvoří se prostor pro něco nového a ten jsem cítila i v oblasti práce.  Měla jsem čas přemýšlet o své tvorbě, kam a proč to posunout. 

V momentě, kdy karanténa skončila, jsem v podstatě hned najela na stejné pracovní tempo, jako před ní. Takže mne to vlastně negativním způsobem moc nezasáhlo, ale myslím, že je to také tím, že jsem pozitivní člověk a chci na situacích vidět to lepší. 

Fotíte raději venku nebo využíváte ateliér?

Ateliér mám se sestřenicí Terezou, kde spolu tvoříme, vymýšlíme a sníme. Raději fotím venku, do ateliéru se přesouvám v podzimních a zimních časech. Miluju denní světlo a všechny jeho varianty. Ostré slunko ráda využívám pro stíny a odrazy všeho možného, zlatou hodinku před západem slunce mám ráda k fotografování rodin, obloha plná mračen, třeba před bouřkou, umožní krásné dramatické fotky. Miluju mlhu, focení ve vodě, když fouká vítr, déšt za okny... prostě miluju tu rozmanitost. Příroda je mi velkou inspirací. 

Zmínila jste, že máte ateliér se sestřenicí. Co tvoříte?

Tereza je oděvní návrhářka, má zde svůj šicí koutek a já zase fotící. Ateliér Therapietra jsme vybudovaly na maloměstě před několika lety s pár stovkama v peněženkách a vizí tvůrčího prostoru nejen pro nás, ale také pro potkávání se s ostatními při nejrůznějších kulturních akcí. Na začátku jsme měly jen sen a tak je pro nás stále zázrak, že se stal skutečností. Ale už dlouho sníme o větším světlém prostoru s obrovskými okny. Tak uvidíme. Snad to bude brzy.

Máte nějaký trik, jak odbourat nervozitu, aby fotky vypadaly přirozeně?

Úplně jednoduše v lidech musíte navodit pocit důvěry, musí se s vámi cítit dobře. Základ je příjemná atmoféra a komunikace. Také pomáhá, když ujistíte klienty, že vypadají na fotkách hezky. U potrétního focení, kdy jsme jedna na jednu si hodně povídáme o běžných strastech i radostech života. Povídání a vzájemné sdílení uvolní nejen klientku, ale i mne. A to je také důležité – propojit se, uvolnit a dát si důvěru vzájemně. Pak jsou ty fotky úplně jiné. U rodinného focení není na povídání moc prostoru, ale zde kladu důraz na komunikaci s dětmi. Když jsou veselé děti, jsou spokojení rodiče. Pokud přijde rodinka a vidím, že s dětmi nejsem ještě na stejné lodi, nebo se zrovna probudili a nechtějí se fotit, zahazuji foťák a prvních 10 minut místo focení navazujeme vztah

Jak jste dostala k focení? A jak jste se rozhodla, že se tím budete živit? 

Od dětství jsem snila o práci, která mě bude bavit, naplňovat, bude mít přesah, svobodu, bude tvůrčí a také jsem chtěla pracovat s lidmi. Hodně let jsem byla frustrovaná tím, že to svoje „poslání“ nevím. A pak to přišlo nějak samo. Asi ve 20 letech mě kamarád přemluvil, ať si pořídím svojí první zrcadlovku, potřeboval lidi na fotografování koncertů pro jeden začínající hudební server. Tehdá jsem si řekla proč ne. Naučil mne základy a mě to bavilo. Ale zlom přišel v momentě, když jsme s tímto kamarádem a jeho přítelkyní byli na procházce v Praze na Stalinu. On mi půjčil jeho profi, skvělej foťák, abych jim udělala památku. V tu chvíli jsem focení totálně propadla, uchvátilo mne, že jedním cvaknutím dokážu zastavit čas a dokážu vyfotit něco, co běžně není vidět. A tím supr foťákem šly udělat mnohem krásnější fotky. V tu dobu jsem věděla, že jsem ten dětský sen našla, ale zrealizovat ho trvalo ještě pár let. Tvůrčí pnutí ve mě rostlo. Jednoho dne jsem prostě dala výpověď a odstěhovala se z Prahy s dalším snem: začít se focením živit. 

 

Konkurence mezi fotografy je velká, čím se lišíte vy, co je vaše silná stránka?

Popravdě si myslím, že se ničím speciálním neodlišuji. Hodně dbám na budování vztahů, to je pro mě zásadní. Při focení mám ráda přirozené situace, momentky, kdy člověk nekontroluje, jak vypadá, tím pádem je nějak víc svůj, sám sebou, uvolněný. Ale tohle všechno dělá i spoustu dalších kolegů. Troufám si říct, že mou silnou stránkou je empatie.

 

Podnikatelky často bojují na začátku s náklady. Kdy si na focení produktů najmout profesionála?

Produkty moc často nefotím. Chci fotit lidi, to mě baví a dává mi to smysl.

Základním tipem na focení produktů může být dobré světlo, znalost základů kompozice, focení do rawu a znalost základů postprodukce v kvalitním programu. Toto je cesta bez větších investic, pokud už zrcadlovku máte, ale určitě vás to bude stát čas a možná nervy.

Mít kvalitní fotky je v dnešní době základ a už od začátku tím tvoříte nějakou image, identitu svojí značce, což na ostatní působí. Rozhodně je to položka, do které je dobré investovat. Sama si zkuste představit, že přijdete na sociální síť nějakého dobrého produktu a pokud tam budou fotky, které budou krásné, dost možná ten produkt budete chtít o to víc. 

Pokud řešíte finanční stránku zkuste se podívat ve svém okolí, zeptat se přátel, třeba kolelm vás budou nějaké začínající fotografky, u kterých by focení nemuselo být tak finančně náročné. Nebo zkuste oslovit svého oblíbeného fotografa a nabídnout třeba častečný barter. Já sama jsem několikrát batrové i focení zdarma udělala, protože jsem prostě chtěla podpořit nějakou ženu, projekt. 

 

Co je ve focení váš sen? Cíl?

Sny obecně jsou pro mne moc důležité. Bez prvotního snění, představ bych dneska nefotila. Samozřejmě je třeba začít. Také je fajn si užívat tu cestu a za ničím se moc nehonit. Teď jsem zrovna v té fázi, že se za ničím neženu, ale užívám si to co je a jsem za to vděčná. 

 

 FOTO: Petra Turková

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také