Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Převlékala se i dvanáctkrát denně. Šaty z její dílny jsou proto elegantní i praktické
vložila 29.9.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Převlékala se i dvanáctkrát denně. Šaty z její dílny jsou proto elegantní i praktické

Na prknech Národního divadla stála poprvé v šesti letech. Už když se ale pro taneční konzervatoř rozhodovala, přemýšlela o tom, že kariéra baletky netrvá věčně. V posledních letech se proto vrátila ke své dřívější vášni - šití a tvoření. A úspěšně buduje svoji vlastí oděvní značku Annlock. Zákaznicím chce pomáhat cítit se krásně. A vychází při tom i z baletních kostýmů. 

 

Povoláním jste baletka, jak jste se dostala k šití?

Myslím, že v době, ve které jsem vyrůstala, bylo běžné, že maminky a babičky měly šicí stroj. Buď na opravování, ty šikovnější i šily. Pamatuju si, jak jsem byla nadšená ze šatů, které mi maminka ušila na besídku, kde jsem představovala podzim. 

Takže jen co jsem povyrostla, zkoušela jsem si ušít a nabatikovat sukni z prostěradla. Dokonce i nějaké šaty jsem si ušila. Když jsem se ale odstěhovala za svým prvním angažmá do Plzně, nebylo na čem šít. A vlastně i během studií na konzervatoři jsem na to neměla moc čas. Byla jsem ve škole od rána většinou až do 18.30 a někdy i déle. Dokonce i v sobotu jsme měli dopoledne výuku, nebo jsme zkoušeli na představení. 

 

A jak vás napadlo, že budete podnikat?

K šití jsem se vrátila, když jsem podědila šicí stroj po babičce. To jsem byla v angažmá v Laterně Magice v Praze a měla jsem štěstí na úžasné garderobiérky. Když jsem se zmínila, že bych chtěla zkusit zase něco ušít, dostala jsem od jedné zkušební látky. A pustila se do prvního modelu. Byla to taková vlněné vesta. Kamarádky mi ji moc chválily, aniž by věděly, že jsem si ji spíchla sama. A tak jsem zkusila triko, šaty a začalo mě to bavit. Když jsem si nebyla jistá, jak něco zpracovat, mohla jsem se večer v divadle poradit. Garderobiérky byly všechny vyučené krejčové. Bavilo mě to čím dal víc a začala jsem šít i pro kamarádky. Když jsem vyrazila vybírat látky, cítila jsem se jako dítě, které pustíte do hračkářství.

 

Vyměnila jste tedy piškoty za šicí stroj?

Věděla jsem, že kariéra baletky trvá tak do 35 let. Proto jsem už dlouho vymýšlela, co budu dělat dál. Vždycky mě bavilo učit děti tanec, ale nebyla jsem si jistá, jestli by mě to uživilo. A protože mě tvoření rukama, vymýšlení modelů, kombinovaní látek a práce se zákaznicemi čím dal víc bavily, rozhodla jsem se, že to zkusím. Měla jsem velkou podporu od manžela a okolí, tak jsem se rozhodla to risknout. 

 

Jaká je filosofie vaší oděvní značky? Pro koho šijete?

Když jsem začala šít, vymyslela jsem si modely, které mi chyběly ve skříni. Něco, co by bylo praktické, protože můj den se odehrával asi takto: obléknout, dojet do divadla, svléknout, obléknout cvičební. Po zkoušce svléknout, obléknout civil, přejezd do školy, kde jsem učila. Svléknout, obléknout cvičební, odučit lekci. Svléknout, obléknout civil a domů nebo zpět do divadla.

Takže když chce člověk trochu vypadat a “nezcvoknout” z toho věčného převlékáni (večer jsem během představení měla třeba dalších 9 převleků), potřebovala jsem něco praktického, elegantního a ženského. Tak jsem si začala šít úpletové šaty. I teď ráda pracuji s teplákovinou, kterou se snažím povýšit, nebo s úpletem. A i když se většina žen nemusí tolikrát za den převlékat, myslím, že se potřebují cítit pohodlně a elegantně. Nejraději mám modely, které mohou být na denní nošení a třeba i na večer. Záleží na botách a doplňcích, jaké k šatům zvolíte. 

 

Jsou pro vás inspirací i baletní kostými?

Určitě mě baletní kostýmy ovlivnily. Jsem zvyklá mít na sobě možné i nemožné a to se promítá i do mých modelů. Prostě se toho nebojím. Taky jsem se dostala k mnoha zajímavým materiálům. Třeba neopren. Šiju z něj sukně. Je to velice efektní. Nebo i mikiny z něj jsou teploučké a velmi zajímavé. 

A i když je to asi klišé, ale tyl je moje láska. Stále hledám nové a nové cesty využití. Tylové sukně mám ráda, ale je toho mnohem víc, jak se s nim dá pracovat. 

 

Jaké máte v podnikání cíle?

Baví mě dělat svět hezčí, baví mě ženám ukazovat jejich krásu (každá mi řekne, že je tlustá, moc hubená, malá, velká, má široké boky, úzké boky...). Všechny si myslíme, že nejsme dost dobré, dokonalé. Ale v tom je naše krása a jde jen o to, jak se svým tělem pracovat. Celý život jsem stála každý den před zrcadlem a snažila jsem se přizpůsobit svoje tělo dokonalým baletním pózám. Ale ani moje tělo není dokonalé a tak jsem se naučila, jak s ním pracovat. A tak je to i s navrhováním.

Proto je mým cílem v podnikání oblékat ženy tak, aby se cítily vždy krásné... protože jsou.

 

FOTO: Archiv - Anna Homola

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také