Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Práci v hotelu jí předpověděly i karty. Rodinný podnik je teď pro Janu druhým domovem
vložila 26.5.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Práci v hotelu jí předpověděly i karty. Rodinný podnik je teď pro Janu druhým domovem

Jana Hůlová se od dětství pohybovala v podnikatelském prostředí. I když se nějakou dobu věnovala hlavně rodině a prošla si nelehkým obdobím, dnes má kolem sebe silný tým, se kterým úspěšně buduje rodinný hotel nedaleko Prahy. Situace vzniklá v důsledku šíření koronaviru právě obor cestovního ruchu a gastronomie zasáhla velmi citelně. Jak se s tím vypořádala a co plánuje do budoucna?

V době, kdy Jana vyrůstala, začali její rodiče podnikat. Ačkoliv to pro rodinu znamenalo určitou nutnost uskromnit se, naučiloje to také vážit si společně stráveného času, kterého na počátku budování firmy nebylo mnoho. "Byla jsem na ně velmi hrdá.Neříkám to moc často ani dost nahlas, ale je to tak. Jít za svým snem, překonávat obtíže, dělat něco smysluplného a milovat svoji práci jsou principy, které i já sdílím," říká dnes Jana.  Po ukončení střední školy pro ni tedy bylo zcela přirozené,  že začala pracovat v rodinném podniku vedeném jejím tatínkem. "Cítila jsem hrdost, že firmě k jejím úspěchům pomáhám i vlastní snahou," dodává.

Životní štěstí i ztráty

Zanedlouho však přišla nová životní etapa. Jana poznala svého manžela a přišlo první (rizikové) těhotenství, což ze dne na den změnilo její priority. Se stejnou vervou se tak starala o miminko a o manžela, který pracoval jako řídící letového provozu. "I po narození dcery bylo, díky manželově náročnému zaměstnání a stavbě domu, fajn být doma a časově flexibilní. Pomáhala jsem v té době kamarádce s obchodem a marketingem jejích čokoládových lanýžů a zase trochu přičichla ke vzrušení z podařeného obchodu. Business se krásně rozvíjel," vzpomíná Jana.

Bohužel, nemoc si nevybírá a zasáhla i do života Jany. "Po 10 letech krásného manželství manžel onemocněl rakovinou a po 3 letech jí ve 43 letech podlehl. Bylo to nejtěžší období našeho života, všechno bylo jinak, všechny jistoty i sny o společném stárnutí byly pryč a přišla spousta odpovědnosti a nových povinností. Tehdy za mnou přišla maminka, zda jí nechci pomoci s marketingem pro hotel. Pro náš rodinný hotel, který se posléze stal moji druhou rodinou a po mých dětech dalším smyslem života. No a když tak o tom přemýšlím, vlastně už jako malá jsem si hrávala na recepční a dokonce měla hotel kdysi vyvěštěný z karet."

Zpět do školních lavic

Rodina a práce Janě pomohly těžké období překonat. Před časem, když si její o 20 let mladší sestra vybírala vysokou školu, rozhodla se dokonce vrátit do školních lavic také. Volba padla na VŠFS a obor marketingová komunikace. "Další paradox mého života, manžel mi stále říkal, ať studuji, když mě baví poznávat nové věci, že na to mám. Ale já v té době měla pocit, že to s dětmi a tolik let po škole nezvládnu. Jenže, co tě nezabije, to tě posílí. A tak po tom, čím jsem si prošla, jsem najednou měla pocit, že zvládnu cokoliv. Po lahvince vína mě tedy napadlo, že půjdu se sestrou, když teď bude studovat můj obor. No a na pohovor už jsme šly spolu," směje se Jana.

Škola Janě pomáhá v mnoha směrech. "Jednak, a to byl důvod, proč jsem na vysokou školu šla, jsem si chtěla opět osvěžit paměť a potrénovat mozek. Také mě neskutečně nabíjí společnost a jiný styl uvažování mých výrazně mladších spolužáků a spolužaček. A získala jsem přehled tak nějak shora. Přednášky se zdaleka netýkají pouze marketingových nástrojů a strategie, ale také psychologie, sociologie, statistiky, ekonomie či prezentačních a jiných dovedností. Taky je fajn, jak se po drilu ve škole těším do práce a naopak v práci zase na školu," přibližuje, jak jí škola ovlivnila život.

Témata svých závěrečných prací si Jana vybírala i s ohledem na jejich využití v podnikání. Bakalářskou práci psala o budování vztahu se zákazníkem a právě odevzdala svou diplomovou práci na téma firemní kultura. "Bylo moc fajn popřemýšlet nad těmito tématy, hodí se pro každé podnikání. Místo tohoto rozhovoru bych se měla začít připravovat na blížící se státnice. Ale ať dopadnou jakkoliv, už nyní mohu říct, že nelituji. Studovat (vlastně cokoliv) má smysl v každém věku, v každé době. A nemusí to být zrovna vysoká škola," říká Jana.

Z trosek luxusní rodinný hotel

Jelikož si vyzkoušela nejen práci v rodinné firmě, ale i mimo ni, vidí v tom nějaké rozdíly? "Mnoho. Když děláš v rodinném podniku jsi jeho DNA, cítíš hrdost, když se daří, smutek, když se nedaří. Odpovědnost a hluboký vztah je všudypřítomný. V dnešní době je asi nezvyklé si přát rozvíjet svoji práci pro jednoho zaměstnavatele po dlouhá léta, pro mě je to naopak silné pouto, které k Hejtmanskému dvoru a jeho skvělému týmu lidí cítím. Ale samozřejmě také to přináší občasný stres." V rodinné firmě se člověk neubrání tomu, aby neřešil práci každou chvilku i doma. Přesto Janu i její maminku práce stále baví a pohltila je. I když je pochopitelné, že toho někdy mají také dost. "Hlavně když nám radí i celý zbytek rodiny," směje se. "Nicméně nemohu říct, že bychom si lezly na nervy, nebo nectily vzájemně svůj názor. Stále nás to spolu baví.  Schválně, co mi na to řekne maminka," dodává.  

Slaný je menší město a i když má svou historii, určitě nebylo snadné vybudovat zde čtyřhvězdičkový hotel. Proto jistě každého napadne otázka, proč se do toho vůbec pustili. "No, já u těch začátků byla spíš jako pozorovatel. Zásluhy nesou moji rodiče, kteří hotel před 17 lety vybudovali z trosek dvou měšťanských domů. Cítili, že hotel a kulturní prostor městu chybí, tak jej již za pomoci některých současných zaměstnanců postavili a v listopadu 2002 otevřeli," vzpomíná Jana na zrod jejich hotelu.

Původně mělo řízení hotelu zůstat v rukou profesionálního týmu, ale po pár letech se Janina maminka rozhodla sama chopit kormidla a vše tehdy začalo fungovat na trochu jiných principech. Hotel certifikovala na čtyřhvězdičkový a vybudovala dnešní druhý relaxační prostor Wellness Spa. "Až po pár letech jsem do našeho hotelového vlaku nastoupila já a jedu v něm už sedmý rok. Ta jízda mě baví stále víc," usmívá se Jana.

Podnikání ve stínu vládních opatření

Dobře rozjetý podnik v posledních měsících značně zbrzdila vládní opatření související s šířením koronaviru. Ze dne na den se rušily rezervace, uzavřít se musela rovněž restaurace a wellness, které jsou oblíbené i u lidí z okolí. Jelikož najít dobré a spolehlivé zaměstnance není snadné, bylo také nutné najít cesty, které umožní  ty stávající udržet. "Když jsem začala psát svoji diplomovou práci a popisovala v ní principy našeho podnikání, hodnoty, které sdílíme a v našem oboru nejsou úplně běžné jako férovost, spolehlivost, rodinný přístup k zákazníkovi i zaměstnanci, týmovost a vstřícnost, netušila jsem, jak budou pro toto specifické období důležité. Pro nás byl celý poslední rok investičně náročný. V létě jsme zrekonstruovali kuchyni a v lednu na všechny pokoje a do salonku pořídili klimatizaci. Těšili jsme se na jaro, jak to konečně po všech stavebních provizoriích rozjedeme, ale přišel COVID 19 a všechno bylo rázem jinak."

Jenže jak se říká, není čas ztrácet čas, proto se Jana pustila do vymýšlení nových způsobů, jak alespoň částečně udržet provoz. Nejprve tedy začali nabízet "Dětské menu" pro malé školáky, kteří najednou museli zůstat doma. Následoval "Babiččin program", což je jídlo s sebou domů. Když však po dalších dvou dnech přišlo další omezení, nechtěli riskovat zdraví hostů ani svých zaměstnanců a rozhodli se na pár týdnů zavřít zcela. Prvních pár dní nikdo nevěděl, co se děje a co bude, ale pak se celý tým zmobilizoval. "Pracovali jsme z domova. Pokojské našily roušky, recepční se věnovaly aktualizacím na ubytovacích portálech, číšníci přispívali na sociální sítě, vedení hledalo novou strategii a možnosti podpory, já vytvářela nový e-shop, kuchaři pro něj vymýšleli vhodné pokrmy a sháněli novou baličku. Porady byly nově online. Nikoho ze zaměstnanců jsme nepropustili, jsme tým a dokud to půjde, nechceme přijít ani o jednoho z nás. Makáme, abychom v rámci svých možností podniku pomohli. Lakujeme židle, malujeme chodby, uklízíme. Máme otevřené okénko, 1 kuchař vaří a 1 číšník vydává. A těšíme se na otevření zahrádky, až na ní začneme grilovat (pozn. redakce - rozhovor vznikl ještě před uvolněním opatření). Snad už bude líp. Těžší než samotné zavření byla totiž ta nejistota," upřesňuje Jana, jak nyní vypadá provoz v hotelu. 

Otřesy i nové výzvy

I když se provozovatelé z oblasti cestovního ruchu a gastronomie snaží hledat nové přístupy a cesty, jak vše co nejlépe přestát, otřes to pro ně byl opravdu citelný. Podle Jany bude návrat k normálu velmi pomalý, i když by se ráda mýlila. Myslí si, že se lidé budou bát a utíkat spíše mimo město. "Firmy, které pro nás byly stěžejní, zatím školit nebudou a ani nebude jezdit tolik firemních cestujících. Perspektivu vidíme v e-shopu. Jídlo s sebou se krásně rozjíždí, Holky z marketingu mi ochotně poskytly feedback, tak ladíme detaily, fotíme další a další fotky jídel, připravujeme opravdu vymazlenou nabídku mas, dresinků a receptů, které si koupíte už připravené a na vaší domácí grilovačce pak budete za profíky. No a pak ladíme další zvýhodněné balíčky pro rekreaci ve Slaném. Máme stále se rozšiřující základnu rodin a párů, které se k nám pravidelně vrací. Teď nás zrovna čeká další firemní brainstorming, jak tyto pobyty ještě vyšperkovat a ukázat, co vše se ve Slaném dá prožít. Je to krásné místo k žití i odpočinku, máme to tu rádi," přibližuje Jana nejbližší plány.

Univerzální rada a pomoc pro všechny asi neexistuje, ale člověk si říká, zda je něco, co by podnikatelům pomohlo a ulehčilo nastalou situaci. "Pomohla by jistota, ale ta je nyní nedostatkovým zbožím. Také by pomohla vstřícnost města. Povinných plateb, které je nutné odeslat je hodně a současný zanedbatelný příjem je nepokryje. Prominutí, nebo odsunutí některých poplatků i masivní podpora cestovního ruchu našeho regionu to by pomohlo situaci překonat. Je to zkrátka pro každého zcela nová výzva," uzavírá Jana své vyprávění a i nadále se řídí již zmíněným heslem, co tě nezabije, to tě posílí.

 

Foto: archiv Jany Hůlové

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také