Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Po dvou letech se začala práce vyplácet, pak přišel lockdown. Místo pomoci od státu dostala trest za pracovitost
vložila 13.12.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Po dvou letech se začala práce vyplácet, pak přišel lockdown. Místo pomoci od státu dostala trest za pracovitost

 Veronika Přibylová si rok 2020 zapamatuje jako ten, kdy se stala poprvé maminkou. Je to ale taky rok, kdy její podnikatelský sen dostal velkou ránu. Stejně jako tisíce dalších gastro podniků po celé zemí neví, co bude dál. A jen doufá, že s podporou zákazníků dokážou s manželem svůj Wine&Degu Bar na pražských Vinohradech udržet. Od státu totiž na pomoc čekají marně.

Jak začal váš sen o podnikání?

Asi dávno – obecně si myslím, že se lidé rozdělují na typy, kteří jsou spokojení jako zaměstnanci, pak ti, kteří si chtějí vyzkoušet podnikání, ale neumí si představit dát do něj všechny své prostředky a střelce, kteří jsou schopni fungovat v režimu hop a nebo trop. Já byla a pořád jsem tou dvojkou, což se sice vždycky ukazovalo jako určitá překážka. Ne že bych oboru ve kterém jsem se rozhodla podnikat nevěřila. Ale myslím, že v něm nejde vydělávat balík a jde spíš o zálibu, koníček, který přináší radost vám i lidem okolo. A je samozřejmě správně, když vám i něco vydělá. No a tentokrát jsem vlastně ráda, že jsem tou bojácnou dvojkou, jelikož s příchodem propadeného viru, jehož jméno už se mi ani nechce vyslovovat, mne trochu zachránila ty tzv. „zadní vrátka“.

 

Podnikat jste s manželem, tenkrát ještě s přítelem, začali před více jak 3 lety. Sdílíte totiž společnou vášeň. Jak jste se seznámili?

Potkali jsme se před pěti lety na jedné gastronomické akci, kde jsme se seznámili přes společné přátele. Byl to tak trochu osud. Já věděla o koho jde, jelikož jeho jméno i tvář mi byly známá jakožto několikanásobného mistra republiky v sommelierství a díky tomu i držitele titulu Nejlepší sommeliér ČR. Já jsem naopak na rozdíl od něj vystudovala hotelovou i vysokou hotelovou školu, ale až na pár soutěží v barmanství mne trofeje tohoto typu moc nelákaly a po škole jsem se vrhla na kávu. Tedy přesněji řečeno jsem začala pracovat pro jednu prémiovou kávovou značku. A na daném eventu jsem měla přednášku na téma káva – on na téma portské. Ano – měl jí o moc zábavnější. Zajiskřilo to mezi námi a když jsme se náhodou o pár dní znovu potkali, věděli jsme, že to není náhoda.

 

Kdy jste pak začali společně pracovat ve vlastímu baru?

Oba jsme za nějaký čas skončili ve svých pracovních pozicích a bylo na čase se rozhodnout co dál. Mne víno vždy bavilo. Koho by nebavilo, že? Tak jsme se začali poohlížet po místě a rozhodli se založit společnou firmu. Ale nikdy jsme se nevzdali dalších aktivit – manžel dělal degustace pro různé skupiny privátních klientů i firem, konzultoval a pomáhal v oblasti vína různým začínajícím podnikům atd. Já se dál ubírala spíš směrem marketingu prémiových značek v různých segmentech. No a začátkem listopadu 2017 jsme konečně otevřeli malou vinárnu – winebar v Uruguayské ulici. Koncept jsme složitě nevymýšleli. Prostě jsme chtěli příjemné místo, kde se člověk dobře cítí – v rodinném duchu a zároveň kde si může dát skvělá vína a rozumné peníze.

Tím, že portfolio vybírá manžel a nejsme dovozci, mohli jsme vždy mít určitou nezávislost. Myslím tím třeba to, že pokud máte nějakého vína, které je již pomalu „za zenitem“ plné sklepy, jste nuceni ho prodávat i když víte, že to není uplně na 100%. A to my nikdy nemuseli. Začali jsme se tak trochu bavit a edukovat naše hosty skladbou vín ze zemí, které nemají moc dobrou image, ale pokud si dáte záležet a vyberete ty nej z těchto oblastí, většinou je to jak nový chuťový zážitek tak skvělý poměr mezi cenou a kvalitou. Mluvím například o vínech z Řecka, Maďarska, Bulharska apod.

 

Ani s vašimi zkušenostmi to ale asi nebylo snadné.

Začátky vůbec nebyly jednoduché. Volné jsme měli jen neděle a jinak jeli nonstop okolo 16 pracovních hodin denně. První dva roky jsme totiž zvládali bar svépomocí – tedy střídali se na směnách, nebo jsme večery trávili v baru oba dva. Obzvlášť když jsme pořádali i různé degustace a připravovali i drobné občerstvení.

Po dvou letech se konečně vynaložená práce začala vracet v podobě loajálních hostů a tržeb, které „utáhnou“ i prvního zaměstnance. A do toho jsem otěhotněla. Tak jsme s nadšením zaměstnali slečnu, která je nejen skvělou osobou, které věříme, ale miluje víno a neustále se o něm dále vzdělává. A ejhle. První lockdown. A my bez nároku na korunu. Jakožto dva jednatelé s malou firmou jsme neměli nárok na jediný kompenzační bonus. Třeba právě proto, že si oba vyděláváme i jinde. Manžel v importérské firmě a já jako Brand manager značky Dermacol. Tzv. trest za pracovitost.

Jak jste to zvládli?

Rozhodli jsme se do podnikání přisypat další peníze, abychom přežili. Bohužel léto dle očekávání nepřineslo to, co jsme potřebovali – Praha byla prázdnější než obvykle a strach mezi lidmi byl stále znát. Těšili jsme se na sezónu – podzim a zimu, kde jsme čekalii potvrzení různých vánočních večírků a sami naplánovali nejrůznější degustace s moravskými vinaři. A ne. Ani podzim se nezdařil a my museli opět zavřít. Další tvrdá rána, další minusové období.

 

Zlepšila se situace při podzimním rozvolňování?

Začátek prosince vypadal slibně – potvrzení několika večírků, mnoho přátel na skleničku. A ne. Opět další rána, která už opravdu bude pro gastronomii smrtelnou. Povinnost zavřít ve 20h. Jakoby to mělo být stěžejní pro přítomnost viru. Máme požádáno o kompenzaci aspoň půlky nájemného a nákladů na zaměstnance. Ale na účet zatím nepřistála ani koruna. Takhle si tedy rychlou pomoc státu nepředstavuji. Bohužel zkušenost z okolí je taková, že je skoro nereálné vyplnit všechny podmínky byrokratického formuláře. Navíc – nikdo vám nezaplatí další fixní položky, které holt podnikání obsahuje. Nájemné? Pojištění? Energie?

Jak vidíte svoje podnikáná dál?

Stále se našeho snu nechceme vzdát. Ale podnikání má být o tvorbě zisku a ne o neustálé ztrátě. Doufáme, že už brzy všichni pochopí, že toto není ta správná cesta. Obětním beránkem se stala gastronomie a s tím se nechceme smířit. Výhledy do budoucna jsou zatím velmi mlhavé. Zavře se zas úplně? Nebo už se vše otevře a budeme se pokoušet o návrat do doby „předkoronové“?

Budeme bojovat. To je jasné. Ale větší boj bude mít to malé miminko na které teď koukám, které bude muset tyto státní kroky celý svůj život splácet.

 

 

 

 

 

 
 



Veronika Přibylová

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také