Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Na cestách s dětmi objevuje neokoukaná místa, v novém průvodci vás k nim zavede
vložila 9.6.2021
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Na cestách s dětmi objevuje neokoukaná místa, v novém průvodci vás k nim zavede

 

Jana Červenková je žena, se kterou chcete jet na výlet. S dětmi nebo bez nich. Má cit pro krásná, neokoukáná místa, plánování, organizaci na místě, dobrou společnost i smysl pro humor. Doporučí vám, kam přibalit bábovky, protože půjdete okolo přírodního pískoviště i kam zabalit větší svačinu, protože za celý den nenarazíte na stánek s občerstvením. Její blog S dětmi v báglu je mezi rodiči opěvován v superlativech, její tři knižní průvodci velmi žádané zboží. Psaní by se chtěla věnovat i dál a profesionálně. Teď právě hledá cestu, jak do Alp jezdit i na služební cesty.

Jezdíš na výlety víc kvůli sobě, nebo kvůli dětem?

Vzhledem k tomu, že se svými nejvěrnějšími fanoušky (čili dětmi) žijeme v symbióze takřka 24 hodin denně, dalo by se říct, že na výlety jezdíme kvůli společnému blahu a klidu v rodině. Ono se ne nadarmo říká, že spokojená máma rovná se spokojené dítě. Něco na tom bude. V každém případě mi už dávno došlo, že nám je venku prostě lépe. Je to zdravé, děti se díky své bezbřehé fantazii zabaví kdekoliv, náležitě se unaví, domácnost zůstává relativně poklizená, co víc si přát. Pro mě byly výlety navíc odjakživa lékem na mateřský stereotyp uvařit – přebalit – nakoupit - uvařit. Čím jsou děti starší a naši symbiózu začíná narušovat nešvar zvaný dospívání, se jezdí na výlety trochu víc kvůli mamince, to přiznávám. Už je náročnější děti nalákat, aby vyrazily s chutí ven, ale naštěstí se venku nechají strhnout a z většiny výletů se vracíme domů s otázkou „Pojedeme tam ještě někdy?“ Moc se mi osvědčilo i to, že takový výlet je skvělý prostor pro učení se. V přírodě najdete tolik témat, která by dětem ve školní lavici lezla jen horko těžko do hlavy. My jsme na výletech za řopíky nebo hřbitovy v příhraničí skvěle probrali třeba druhou světovou válku, kůrovcem zdevastované lesy dávají zase prostor pro dlouhé debaty o zásahu člověka do přírody a ekosystému apod. 

Co je podle tebe klíč k tomu, aby se výlet líbil malému i velkému cestovateli?

Pro naši rodinu platí to, že by trasa měla být přiměřeně dlouhá, aby rodiče měli pocit, že alespoň něco ušli a děti měly dostatek prostoru si venku pohrát. To znamená, že volím cesty kratší, řekněme kolem 5 km a snažím se, abychom cestou narazili na něco zajímavého. Největším lákadlem jsou samozřejmě skály, vodní toky, zříceniny, bludiště apod.  Na odměny v cíli nehrajeme, ale v batohu máme pár dobíječů energie v podobě hroznového cukru, preclíků nebo sušeného masa. Děti také mají rády, když tuší, jak dlouhá cesta je čeká. Výlet jim předem nastíním, ukážu fotky, trasu na mapě a pomocí ukazatele sledování polohy pak mohou přihlížet, jaký úsek už mají za sebou a co je ještě čeká. Tím se vyhneme otázce „Už tam budem?“ a univerzální odpovědi „Za chvíli“. Kdo tuhle nic neříkající odpověď jako dítě nenáviděl, že? 

Já myslím, že velkou roli hraje i to, jestli děti přizveme k plánování výletů či nikoliv. Moc mě těší krásná zpětná vazba, kterou dostávám na své knihy. V dnešní době, kdy najdeme na googlu cokoliv, se ale nic nevyrovná tomu, když si rodiče sednou s dítětem společně ke knize a listují a vybírají výlet spolu. 

Proč ses rozhodla s dětmi v báglu nejen cestovat, ale i psát?

Mou ambicí bylo vytvořit místo, kde budou rodiny sdílet své cestovatelské zkušenosti, takovou mapu rodinných výletů. Protože naplánovat výlet, kde člověk sladí požadavky na sjízdnost trasy s kočárkem a alespoň trochou atraktivity pro ne úplně zdatného chodce byl někdy oříšek. A když už jsem nad plánováním strávila tolik času, tak proč se nepodělit? Postupně jsem začala na blog přidávat i střípky z našeho života, což bylo úlevné nejen pro mě, ale jak jsem zjistila, i pro řadu rodičů. Najednou zjistíte, že se ty divné věci, řekněme rodičovské přešlapy a nezdary, nedějí jen vám, ale i ostatním. 

Nepřijímáš placené spolupráce, proč?

Zjistila jsem, že touto cestou zkrátka jít nechci. Ráda podporuji jiné značky a tvůrce, ale nikoliv na principu klasických spoluprací (recenze za úplatu), ty s poděkováním odmítám. Nejsem si jistá, jestli bych byla schopná být naprosto objektivní, pokud bych byla jakkoliv zainteresována, ať už finanční odměnou za recenzi či pouhým vděkem za poskytnutý výrobek zdarma. Záměrně hovořím sama o sobě, což znamená, že spolupráce ve své podstatě neodsuzuji, pakliže jsou přiznané, jen já to zkrátka asi neumím a dělat nechciAle chápu, že si tím blogeři jednoduše financují svůj čas, který vynaloží na tvorbu obsahu. Ať si zkrátka jde každý svou cestou, která je mu blízká. Pro mě tato cesta není tou, po které bych chtěla jít. 

Teď vydáváš dalšího průvodce, už třetího, představíš nám ho?  

Ano, k Toulkám rakouskými Alpami a Českosaským Švýcarskem přibyl do rodiny další člen, menší formátem, větší obsahem – Toulky Saským Švýcarskem. Průvodce nádhernou krajinou vyšel v době, kdy jsme kvůli covidu nemohli překročit hranice, ale pro mě se stal takovou zhmotněnou nadějí, že svět bude zase fungovat „normálně“. Výlety jsou tentokrát zaměřené na rodiny s dětmi o něco staršími, řekněme od čtyř let věku dítěte a nenajdete v něm oproti dvěma předchozím průvodcům žádné trasy sjízdné s kočárkem. Trasy jsem rozdělila podle náročnosti žebříčků, které jsou pro Saské Švýcarsko typické. Najdete v něm trasy bez žebříčků, trasy, kde žebříčky sice jsou, ale lze je vynechat a pak ty náročnější, kde je absolvování žebříčků nutnou podmínkou pro absolvování celého výletu. Troufám si říct, že tento průvodce se může stát zdrojem inspirace i pro bezdětné, protože jsem do něj zahrnula i méně známá místa. Ne všechny cesty vedou přeci na Bastei.

 

Jak si ideálně představuješ svou podnikatelskou budoucnost, co by tě bavilo dál?

Já jsem šťastná, že konečně ve svých čtyřiceti letech zjišťuji, co mě skutečně naplňuje. Mým snem je zkombinovat mé znalosti marketingu, němčiny, cestovního ruchu s radostí psát texty. Moc by mě bavilo spolupracovat jako volnonožec s nějakou destinační agenturou a bokem, do šuplíčku, si napsat svou knihu. Takovým v podstatě vedlejším produktem mého mateřského blogu je i to, že jsem pochopila, co jsou mé slabé a silné stránky, co mě v profesním životě naplňuje a co mi vyvolává stres, čili od čeho bych měla raději dávat ruce pryč. Konkrétní představu nemám, ani žádný podnikatelský plán. Já věřím, že mi jednou ten telefon zazvoní a mé služební cesty povedou do Alp. 

Máš talent i na organizování akcí, spojování lidí, nechtěla si mít třeba cestovní agenturu?

Je pravda, že propojování lidí je něco, v čem jsem se celkem osvědčila. Ale ono je to tak strašně přirozené. Kolem mě se objevují skvělí, inspirativní lidé a vždy je to jen krůček k nalezení nějaké synergie. I za to vděčím svému blogu, že mi přivál do života tolik zajímavých lidí. Do budoucna bych ráda organizovala různá setkání na naší offline chaloupce v Českém Švýcarsku. Nebýt covidu, který mi do toto hodil tzv. vidle, mohlo proběhnout už několik takových akcí. Ale já věřím, že mé období ještě přijde. Od malých dětí se chci přesunout, i sama kvůli sobě, víc k matkám, které s narůstajícími dětmi získávají více volnosti a prostoru samy pro sebe.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také