Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Dohromady je svedla náhoda. Dnes společně inspirují ostatní, jak nakupovat uvědoměle a ekologicky
vložila 22.12.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Dohromady je svedla náhoda. Dnes společně inspirují ostatní, jak nakupovat uvědoměle a ekologicky

Kateřina Boráňová si již nějakou dobu tajně snila o bezobalovém obchodě, ale až setkání s Kamilou Skaleckou ji posunulo od myšlenky k realizaci. Dnes spolu vlastní pardubický Koloniál beZobalka a snaží se veřejnost naučit, že žít a nakupovat lze i jinak, bez plýtvání a vytváření odpadu.

Jak jste se dostaly k podnikání?

Kamila: Já jsem se prakticky od maturity zabývala výukou cizích jazyků, což je sice podnikání, ale vždycky jsem o sobě říkala, že jsem takový zaměstnanecký typ. Na jednu stranu se mi líbila představa kolektivu, mít stravenky, jít s kolegy na oběd, přijít z práce a nemuset na ni myslet. To jsem ale prakticky zažívala jen při letních brigádách, v průběhu školního roku jsem tedy byla podnikatelkou – lektorkou, která si může nastavit lekce i přípravu na ně podle potřeby. Bez té flexibility už si to dokážu těžko představit.

Kateřina: U mě hrála roli náhoda. Zrovna mi končilo pracovní angažmá v komunitní škole, u jejíhož zrodu jsem stála. Konala se tam akce pro rodiče a veřejnost, kam přišla Kamča s nabídkou anglických knížek. Zeptala se mě na práci a já řekla, že se rozhlížím a přemýšlím, do čeho se pustit. Ona na to z čista jasna: „tak si otevři bezobalový obchod“, aniž by věděla, že mě ta myšlenka lákala. Nebýt tohoto náhodného setkání, nebýt toho spontánně vyřčeného nápadu, Koloniál beZobalka by asi nevznikl.

Jak se vám podniká ve dvou? Většina podnikatelů chce být svým vlastním pánem, aby jim do toho nikdo nemluvil.

Kateřina: Pro nás právě bylo rozhodující to, že na to nebudeme samy. Představa, že mám ráno vypravit kluky do školky a školy, být v obchodě na půl osmou, prodávat, řešit objednávky, platby, úřady, účetnictví, pak vyzvednout děti, být manažerkou domácnosti, kuchařkou a dobrou mamkou? Je jasné, že bych se musela rozpůlit, nebo brzo padnout. U Kamči by to bylo obdobné, navíc s malým miminkem.

Kamila: Podnikání ve dvou má nesporné výhody. S batoletem v klidu zvládnete zajet pro zboží, když je potřeba. Ledasco zařídíte, když spí. Prodávání v beZobalce je navíc příjemné zpestření každodenního stereotypu, příležitost k socializaci. Musíte si samozřejmě s kolegyní osobnostně sednout a dobře se doplňovat. To se nám ale už dva roky daří, ačkoli jsme každá jiná, nebo možná právě proto.

Jak funguje bezobalový koncept v menším městě? Je ze strany lidí zájem?

Kateřina: V menším městě se taková věc možná snadněji rozkřikne, v Pardubicích trvá asi déle, než se k člověku dostane nejprve ta informace o novém bezobalovém obchodě a pak než opravdu fyzicky poprvé přijde. Myšlenka našeho obchodu jde tak trochu proti myšlence offline reklamy. Těžko si představit, že leták či plakát na bezodpadovou prodejnu skončí v odpadkovém koši. O to víc nás ale těší, že funguje tradiční ústní doporučení od spokojených zákaznic a zákazníků. Často k nám i převedou kolegu či kamarádku a představují jim bezobalové nakupování přímo v prodejně, to je radost sledovat.

Kamila: Zajímavé je i to, když naši prodejnu objeví lidé náhodou. Pak zde máme scénky dvojího typu, buď je to nadšení, že přesně něco takového v životě potřebují, nebo přesně něco takového potřebuje naše planeta, plánují, jak si doma nachystají krabičky, našijí pytlíčky a komu ještě řeknou, že se mají přijít podívat. Na druhou stranu přicházejí omylem i lidé, kteří se děsí, že vešli do „nějaké zdravé výživy“. Z regálů na ně útočí bulgur, kuskus a quinoa, my je sice uklidníme, že máme i klobásy, sušenky a gumové medvídky a oni třeba rychle zmizí, protože hořčice je na váhu a nemohou ji v rychlosti popadnout v kelímku.

Kdo jsou vaši zákazníci? Jsou spíše z řad mladé generace, nebo starších lidí?

Kateřina: To se nedá takto říci. Mladí možná přicházejí informovanější, vědí předem, co chtějí, znají tuhé šampony nebo voskované ubrousky. Ti, kdo už mají svou rodinu a domácnost si ale také mohou snadno uvědomit, že je možné téměř zcela nakupovat bezobalově a jsou ochotni se tomu přizpůsobit. Starší se velmi často nostalgicky zasní, že přeci takové nakupování bylo dříve obvyklé.

Kamila: Sama vzpomínám, že se maso balilo do papíru nebo třeba vajíčka bývala v papírovém sáčku i po pěti kusech. Někteří si u nás právě dopřávají i tu střídmost. Stačí mi dvě čerstvá vejce od spokojených slepiček? Koupím si dvě. K tomu pět deka brusinek, rozinek a kokosu a vím, že mám vše stále čerstvé a zvládnu to spotřebovat. Neplýtvám jídlem, neřídím se akcemi, nejsem zajatcem konzumerismu.

Myslíte si, že mladá generace už má o ekoaktivity větší zájem?

Kamila: Řekla bych, že je to stále o jednotlivcích napříč generacemi. Žijeme v téměř stotisícovém městě a ekologicky opravdu aktivní jedinci tu moc vidět nejsou. Tedy alespoň co se týče přednášek, úklidových akcí, demonstrací či podpisových akcí na ekologická témata. Mladí mají informace, připadá jim to důležité, mohou sdílet, lajkovat, podepisovat petice, mohou nabádat své rodiče k ekologicky uvědomělému nakupování, ale k opravdovým změnám ve společnosti je ještě daleká cesta.

S bezobalovým konceptem se pojí celá filosofie řekněme udržitelného/minimalistického myšlení, děláte nějakou osvětu i v tomto?

Kamila: Ano, právě ta minimalistická filosofie je určitě základ, který ale nejde naučit během nakupování. Hlavně není možné komukoli cokoli vnucovat, to by nebylo udržitelné. Proto věříme, že je dobré potkávat se a mluvit s dětmi, kteří si jednou budou moci vybrat dělat věci jinak, pokud možno lépe. Možná je i snazší inspirovat děti, protože ještě nežijí ve svých zajetých kolejích, které se jen stěží mění. Když nám přicházejí exkurze ze základních škol, ptáme se dětí na jejich rodinné nakupovací návyky a jak nakládají s odpady, ukazujeme jim, že to jde i jinak. Je fajn pak sledovat ten aha-efekt, když zjistí, že by skoro nemuseli chodit s košem.

Kateřina: Podobně inspirativní bylo i setkání s dívkami na střední škole. U žáků i studentek je často vidět, že jim představíte koncept bezobalového nakupování a už začnou sami přemýšlet nad tím, kde všude a jak by se dalo uplatnit opětovné využívání namísto vyhazování. Je jednodušší začít používat látkové nebo voskované ubrousky na svačiny, když je má i kamarád. Je jednodušší začít používat ekologické a zdravější hygienické pomůcky, když už s tím začala i kamarádka.

Co vás nakoplo k vlastnímu podnikání? Nelitujete svého rozhodnutí?

Kateřina: Dá se říci, že nás obě nějak současně nakopla zoufalá situace, která se vlastně týká každé běžné rodiny. Vypadá to asi takto - nakupuji pro rodinu, vařím pro rodinu a po každém jídle mám hromádku odpadků. Kolotoč, z kterého můžete těžko vystoupit, i kdybyste si pekli vlastní pečivo doma a spoustu toho vypěstovali na zahrádce. Mít obchod, ve kterém máte k dispozici potraviny, drogerii a vlastně téměř vše, co potřebujete v domácnosti je určitě výhodou. Jinak ale těžko rekapitulovat teprve dva roky po otevření obchodu.

Máte nějakou radu pro začínající podnikatelky?

Kamila: Aby si našli dobrou parťačku, aby se naučily delegovat to, na co nestačí, včas rozpoznat, co je nad jejich síly. Aby při tom všem organizování, zařizování a řízení byly stále ženami a nesnažily se jet jako stroje, nebo se snad porovnávat s muži. Budou totiž stále povětšinou multifunkčnější, protože zcela přirozeně zastávají více životních rolí.

Pomáhá vám podpora ostatních žen podnikatelek, komunity? Jak?

Kamila: Rozhodně je moc fajn mít kolem sebe takovou komunitu. Člověk si jako osoba samostatně výdělečně činná připadá dost často sám a zoufalý, když musí dělat i další činnosti, které k podnikání patří. Navíc nechodí pravidelně s někým na oběd, když odbije jedenáctá hodina, nemá firemní večírky, teambuildingy. My máme snídaně a vánoční večírek, kde se potkáváme s dalšími ženami-podnikatelkami, což je velká super změna, oproti zmíněnému lektorování cizího jazyka.

Kateřina: Díky Pardubickému podnikatelskému inkubátoru a spolku Podnikavých žen jsme měly a máme podporu v podobě různých seminářů, přednášek, workshopů a individuálního poradenství. Můžeme se dále vzdělávat v mnoha směrech, ať už se to týká managementu, řízení, financování, nebo online marketingu, grafiky a fotografie.

Jaké je vaše přání do budoucna?

Kamila: Více uvědomělých spoluobčanů, kterým není lhostejné, kam směřuje lidské působení na naší planetě.

Kateřina: A tím pádem i víc lidí, kteří budou chtít trochu změnit své návyky, stanou se našimi pravidelnými zákazníky, aby nás to naše působení na planetě taky uživilo.

 

Připraveno ve spoupráci s CzechInvest, Regionální kancelář pro Pardubický kraj

Foto: archiv Kateřiny Boráňové a Kamily Skalecké

 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také