Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Příběh

Moje práce je mým koníčkem, měla jsem to štěstí, a nebo to byla moje paličatost, že jsem to nikdy nevzdala.
Narodila jsem se, nikdy jsem nebyla jedničkář. Vyučila jsem se po tom, co mne vyhodili ze střední školy, protože mne nešly, jazyky A do dnes mi nejdou, obdivuji lidi, kteří tímto bravurně vládnou.
Chvíli jsem pracovala v KČD odcházela jsem se slovy: „sem už se nikdy nevrátím“.
Rodila jsem děti, stala se „údržbářem“ rodiny, domu a manžela. V tomto období jsem si říkala: „musím se učit a až budu moci normálně pracovat, bude se mi to hodit“. Totiž moje „mateřská“ se protáhla déle, než jsem chtěla. Mělo to více důvodů. Nemoci dětí, mé operace a samozřejmě manžel mne chtěl mít doma.
Pak přišel jeden člověk, jestli chci u něj pracovat jako řidič Tranzitu. Proč ne, jízdu autem miluji. Současně jsem učila lidová řemesla: paličkování, šitá krajka, drátování, předení na kolovratu a jiné.
Vytvořila jsem si stránky web zdarma. Vyšla mi kniha "Frivolitková krajka" a já si udělal e-Shop. Jezdit jako zaměstnání jsem po čase přestala, jelikož jsem měla za sebou nepříjemnou zkušenost s tím, že mne můj zaměstnavatel urážel a pomlouval u zákazníků.
Rozhodla jsem se všem ukázat, že to není pravda, ale jak to říci celému národu? (tu potřebu jsem měla). Tak jsem si řekla, že půjdu do televize a napsala do 3 pořadů. Loskutáka (NOVA), pořadu Jiřiny Bohdalové (ČT) a do TV Receptáře (Prima).
Ze všech pořadů mi napsali, že mne chtějí. Držela jsem se jistých zásad a 2 roky jsem fungovala, kam jsem se vnutila, tam jsem ukazovala výtvarné techniky.
Dostala jsem nabídku to redakce Praktické ženy (Sanoma). Pracovala jsem jako jedna z 2 redaktorek v tomto měsíčníků. Byla to práce šitá mne na míru. Odešla jsem kvůli lidem z prestižního místa a od peněz, které byli, pro mne pohádkové. To mi málem zlomilo vaz.
Všichni se ode mne odvrátili a já šla s firmou, kterou jsem při této práci měla (učila jsem výtvarné věci, prodávala, Paspartovala atd…) do minusových čísel. Věděla jsem, že musím jednat a zavřít živnost, po 10 letech.
Šla jsem se učit být počítačovým grafikem. Roku 2008 jsem úspěšně vykonala zkoušky na Adobe IN DESIGN, Photoshop, Illustrator a Acrobat Profesional, získala osvědčení o rekvalifikaci "Počítačová grafik" v bezbariérové škole nových technologií a grafické výuky.
Doslova za 5 minut dvanáct, několik dní před ukončením živnosti, mne oslovili z TV Receptáře. Zda chci dělat pravidelně jen pro ně. A tak jsem to nevzdala a ještě zainvestovala, čas, peníze nadšení. A vyplatilo se a nezkrachovala jsem. Nádherných 6 let až do smrti pana Přemka Podlahy a do úplného jeho zániku pořadu jsem do pořadu docházela. Točila příspěvky a doporučovala lidi do pořadu.
V tomto úseku života jsem nejvíce produktivní. Vydávám si sama knihu, která jako jediná dokumentuje šití nitěných knoflíků „Knoflíky“ (2007), učím lidová řemesla, jezdím s kolovratem do školek, skanzenu atd., publikuji v mnoho časopisech. Založila jsem další stránky, sama se o ně starám. To vše jsem se musela naučit, pokus omyl. Udělala si několik certifikátů o různých zručnostech. Ale na „papíry si nehraji“ tak někde leží naspodu šuplíku.
Na druhý, pokus v rozmezí 2 let jsem vyhrála výběrové řízení na prostory a vybudovala kamennou prodejnu. Měla pocit, že jsem si splnila všechny sny. Byl to zvláštní pocit útlumu. V rodinném, životě jsem prožívala těžkou dobu. Žila s námi jedna osoba, která nepatřila do rodiny. Její táta, po smrti její mamky k nám přivezl se slovy: „tady ti bude dobře“ a tak se zbavil své zodpovědnost a hodil ji na nás.
Toto období trvajíc zhruba 3 roky a doznívalo celkem 5 let. Mne zásadně změnilo.
Narodila se nám vnoučata. Stala jsem se šťastnou babičkou a začala hodnotit svojí energii a čas, protože jsem samozřejmě zestárla a patřičně se unavila.
Potkala jsem o 8 let mladší, dnes kamarádku.Ta mne stále „namáčela“ do věcí co já už měla za sebou a věděla jsem, že nefungují. Ale vždy jsem si říkala: „třeba je jiná doba a bude to fungovat“. Vznikly společné aktivity a mne to znovu nakoplo nesedět si jen tak spokojeně v prodejně.
Vždy jsem šla lidem příkladem aniž bych si to uvědomovala. Až později jsem to viděla občas mi to, někdo řekl.
Celou dobu svého života jsem měla pocit, když nemám vzdělání, o to víc musím makat, protože mne nikdo nechtěl zaměstnat. Jsem podnikatelem skoro omylem, ale musím si přiznat je to ve mne, mám potřebu se realizovat.
Stala jsem se obchodním zástupcem velké firmy Marianne Hobby. Poslední roky se učím Grafologii, Grafoterapii, přivedly mne k tomu karamboly v mezilidských vztazích, kterých bylo za celou dobu podnikání několik. Jen lituji, že jsem se tuto vědu neučila už v 20 letech. Nesmírně mi pomáhá v podnikání.
Také jsem potřebovala trochu odejít od svého oboru jinam.
Jsem ta co jde cestu podnikání pokus, omyl a hodně práce. Přesto jsem nesmírně šťastná, že si to vše prožívám celým srdcem, i když tam mnohdy, byla řeka vyplakaná.
Určitě jsem na plno věcí zapomněla, ale v kostce to je má „CESTA“ podnikání.

Motto

když to nezkusím tak to nezjistím

Praha 9

Zúčastním se
ŽENY, KTERÉ INSPIRUJI (6)