Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Jak ustát pád, psát a vydávat své knihy
vložila 30.11.0001
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Jak ustát pád, psát a vydávat své knihy

Život nečeká, letí jak šílený a na své životní pouti se člověk setkává s lidmi, které by nejraději ani nepotkal. V médiích se pohybuji čtvrt století a setkala jsem se opravdu s různorodými charaktery. Už mě nebavilo dusno v šovinistickém prostředí rádia, ve kterém jsem pracovala.V mém posledním působišti byl na pomyslné špičce ředitel. Asi jsem měla být více poddajná a nebyla. Také se ode mě očekávala loajalita a naprosté podrobení mužské zlovůli. Když pochopil, že mám svoji hrdost a silnou osobnost, začal se mstít přeplácením kolegy za stejnou práci. Nešlo jen o pár stokorun. Stejně tak nešlo ani tak o peníze, jako o pocit zhnusení, že jsem součástí zaběhlé, za léta prohnilé mašinerie, do které jsem vlastně nikdy nebyla přijata. Kdosi z kolegů, které už vyhodil, se postaral o to, abych našla důkaz jeho počínání. Když jsem se ho zeptala, proč se tak chová, dokument mi do očí zapřel. Stejně tak se vylhal i kolega prominent.

Oba velcí kamarádi mi postupně začali dávat najevo, že oni jsou v přízni generálního ředitele a pokud se mi takové jednání nelíbí, můžu odejít. Snažila jsem se odolávat kvůli lásce k mojí profesi, ale postupně jsem pochopila, že už se čeká jen na příležitost, jak se mě zbavit. Stačil příchod „pandemie“. Hned zkraje mě šéf obvinil, že mám určitě covid a nevybíravým způsobem mě nutil k tomu, abych se podrobila vyšetření. Krom drobného nachlazení k tomu nebyl žádný důvod a lékaři mě odmítli. Tehdy mě obvinil a řval na mě do telefonu, že jsem lhářka a potom mě dlouhých šest týdnů záměrně neobsazoval do vysílání.

Pochopila jsem, že je konec a svěřila jsem se přátelům na svém soukromém facebookovém účtu. Hledala mě tehdy velká spousta posluchačů, kterým můj hlas z rádia chyběl. Báli se o mé zdraví a první dva týdny věřili, že jsem v karanténě a pečuji o dítě. Jak už to tak bývá, mezi mými přáteli se našel donašeč. Pospíšil si a překopíroval šéfovi status, kde jsem se dotázala, zda lidstvo zabije dříve blbost, než covid. Inu, potrefený houser zakejhal.

Pozval si mě do rádia, vše pochopitelně postavil proti mně a na stole měl už připravenou výpověď. S takovým ubožákem jsem se nehodlala příliš dohadovat. Mimo jiné mi sdělil, že mě propouští, protože s člověkem, jako jsem já, nehodlá dále spolupracovat. To mě dokonale pobavilo. Časem se mi doneslo, jak hrubě zacházel se svými bývalými ženami a s konečnou platností mi došlo, s kým mám tu čest...

Odchod z rádia a konec vstávání ve čtyři ráno, pro mě znamenal velkou úlevu a konec zbytečných stresů. Má profese je pro mě posláním a schází mi. Ale protože vím, že zraněná duše bolí víc než zlomenina, už se chci podobným stavům vyhýbat. Ztratila jsem oba rodiče, zemřeli měsíc po sobě, má rodina se potýkala dlouhých deset let s korupční kauzou plnou křivd a bezmoci.

Konečně mi došlo, že se je na čase se od takových stresů odpoutat. Druhá polovina života je přede mnou. Pokud zdraví dovolí, chci už být výhradně svou paní. V době, kdy jsem vysílala v rádiu, mi vyšla už druhá kniha. Psaní je pro mě drogou stejně tak jako éter rádia. A protože jsem byla vyhozena kvůli jednostranně koncipované smlouvě na hodinu, musela jsem začít okamžitě jednat. Zbyl mi jen status OSVČ a to hlavní. Hrdost a motivace jít dál a neohlížet se za zpackanou kariérou. Pokud dnes člověk není na vrcholu mediální špičky, nepomůže mu ani povědomí o jeho osobě.

Musím předeslat, že mám velkou finanční a citovou oporu v manželovi. Jako by mi osud chtěl tímto úžasným protipólem vynahradit trpký pocit z mužů, kteří jsou hanbou mužského rodu. Na druhou stranu musím předeslat, že jsem ženou bytostně nezávislou. Nedokázala bych si jen tak v poklidu užívat manželovy přízně a čekat jen na kapesné. A tak jsem se rozhodla. Teď, nebo nikdy. Už jsem nechtěla obcházet úřady, na podporu státu jsem neměla ani nárok.

Začala jsem zase víc psát. Ambice stát se věhlasným spisovatelem, má ale hodně lidí. Ovšem, prosadit se v prostředí, kdy píše více spisovatelů, než čte čtenářů, je hodně těžké. Záhy jsem pochopila, že můj nakladatel pokračování mojí druhé knihy v dohledné době vydat nehodlá. Také vím, že není tak těžké při troše talentu knihu napsat. To nejtěžší je, ji prodat a dostat mezi čtenáře. Ovšem, jak? Veškerá nasmlouvaná autorská čtení vzala vlivem doby covidové za své. Knihovny, školy, domovy důchodců… všechny prostory, které jsem měla v úmyslu navštívit, číst lidem, pořádat přednášky, to vše najednou ztratilo smysl. Fyzický prodej mých knih se prakticky zastavil.

Nicméně, psala jsem dál. Také jsem zprovoznila svůj e-shop. Neměla jsem s tím téměř žádné zkušenosti. Velkou devizou pro mě je, že je můj muž IT specialista. Přestože trpí chronickým nedostatkem času, na to nezbytné kolem CEO kódů, vkládání pixelů, affiliate a podobně, ho vždy požádám o pomoc. Zbytek je na mně. Sehnala jsem si a zaplatila výtvarnici, také korektorku textů, přestože člověk píše dobře, cizí oči vždy více vidí. Když byla má třetí kniha dopsaná, požádala jsem o pomoc své čtenáře přes crowfounding. Bohužel jsem neuspěla, přestože jsem do projektu vložila nemalé úsilí a navíc mám kolem sebe dobrých pět tisíc příznivců. Tak už to bohužel bývá. Lidé nějak nechápou, že udělováním lajků sice autora podpoří, ale nanejvýš psychicky. Je jim za to sice vděčný, ale záhy si uvědomí, že ho sice milují, ale jeho knihy vlastně svrchovaně přehlížejí.

A tak mi nezbývalo, než investovat a sama vydat nejprve jednu a za dva měsíce druhou knihu sama. Je povznášející, pohladit svou vlastní knihu po hřbetu a láskyplně prolistovat její stránky. V duchu jsem děkovala svým rodičům, kteří mi zanechali drobné dědictví, které jsem si šetřila na dobu, kdy budu v důchodu. Mávla jsem nad tím rukou s tím, že jsem dala na svět čtyři dcery, které mě snad na oplátku podpoří. Teď už nezbývá, než se těšit na kontakty s lidmi, kteří mají o čtení zájem a s radostí si mé knihy pořídí. Přede mnou je mravenčí úsilí své knížky propagovat na internetu, financovat reklamy… Nevzdávám to. Pryč jsou časy, kdy knihy vycházely ve sta tisícových nákladech. Dnes je velký úspěch prodat knih alespoň tisícovku. Jen málokdo je ten vyvolený a prosazovaný díky své profesi a za cenu ohromných výdajů za propagaci jeho knih. Věřím, že moji potomci jednou nebudou v roli pátera Koniáše a knihy neskončí na zátop v kotli v našem sklepě.

Mít pocit svobody a finanční nezávislosti a být nakladatelem i autorem v jedné osobě, je ovšem povznášející a opravdu za to stojí.

 

 

 

 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také