Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
Práce a 4 děti
vložila 30.11.0001
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

Práce a 4 děti

Telefonická Komunikace s.r.o. 

Je mi ctí sdílet povídání, které napsala moje kolegyně Daniela

 

Věřím, že tento text bude inspirovat další maminky. 

 

 

Daniela:

Napsala matka 4 dětí, které přišly na svět v odstupu 19ti let v rozdílných vnějších podmínkách, které odráží všechny níže uvedené extrémy i paradoxy. Která začínala v www.Telefonickakomunikace.cz s roční holčičkou, bez možnosti stálého hlídaní a s prací na dvě hodinky denně. Nyní spokojena s náplní své práce i se svým ohodnocením. S pocitem, že může již téměř naplno pracovat, přitom zůstat dál flexibilní pro své osobní zájmy, ale především s vědomím, že to vše s možností i nadále svému vyrůstajícímu dítěti zůstávat nablízku vždy, když je potřeba.     

 

 Jak je to ve skutečnosti s prací a dětmi

 Realita mateřství… kolik již bylo vyřčeno, sepsáno, probráno - na pískovištích, v kavárnách i ve vzájemných telefonech. Jak je krásné býti matkou, být a žít pro své dítě/děti. S dětmi pláčeme, smějeme se, nespíme a dokonce, když spí ony, ani tehdy si nejdeme po svém. Dokážeme se ně jen tak dívat a dívat, místo čehokoliv jiného, což by nás u žádného jiného člověka ani nenapadlo. Jsou naše všechno. Někdy doslova, protože bez nich nejdeme vlastně ani na onu místnost. V různých chvílích přetékáme láskou, jindy tečou zbytky trpělivosti. Jak je to někdy vyčerpávající a jindy naplňující. Tak jiné, než cokoliv předtím. Ano, zcela jiné, protože mizí ten “náš” svět. Stačí se porozhlédnout po bytě, jak se pozvolna a nenápadně, ale zato zcela jistě mění. Tam kde dříve ležely naše knihy, sportovní potřeby, tam kde měla místo motorkářská bunda nebo šicí stroj a malířské barvy, tedy jakékoliv věci vyznačující naši činnost a osobnost, tam postupně a přirozeně vyklízíme prostor pro potřeby dítěte. Nejdřív jen tak zlehka přibývají věci pro miminko a divíme se, jak tak malý člověk může potřebovat tolik věcí, přestože pořizujeme minimum z toho, co trh nabízí... Pak když se naše batole dobývá do prvních poliček a zásuvek, žasneme a jásáme zároveň nad jeho šikovností a zcela automaticky se přesouváme se svými věcmi výš a výš, až nakonec zjistíme, že je vlastně už ani tak moc nepoužíváme. Lego, dětské leporelo, kočárek a dinosauři, to je to, na co myslíme a co nesmíme zapomenout doma, když někam vyrážíme. A plyšáčka, toho na spaní, samozřejmě. Je důležitější než občanka a jestli to někomu není jasné, tak už nepatří do našeho světa. A když pak za tři roky někde objevíme nějakou fotku pořízenou v našem obydlí, vůbec jej nepoznáváme. Je pryč mnoho z toho, čím jsme doposud byly. Jenže nejde jen o týdny či měsíce, spíš o roky. Jedna maminka je ze všech změn nadšená, její svět je dokonalý, když žije ve smyslu vše pro dítě, ocitá se v harmonii a absolutní naplněnosti, nepotřebuje více. Ale jiná maminka si někdy zoufá - ač své dítě bez pochyby velmi miluje, ten “její” svět jí chybí, cítí jeho ztrátu. Všechny ty protichůdné pocity k sobě patří.

 

Ruku na srdce, kdo si v průběhu času neklade otázky, že přece není nutné svůj život docela nechat být. Koho nenapadne, jak to sladit, být tou skvělou mámou a zároveň přeci jen aspoň trochu zůstat i sama sebou. V očích dítěte jsme dokonalé a bohyně, ale děti rostou rychle a budou v nás hledat vzor. Má tedy smysl myšlenka, jak zůstat stále in i v jiné než mateřské roli, když ne před zraky ostatních, tak jak pro své dítě a čistě i nesobecky sama pro sebe. Může se to týkat i pracovní roviny. Záleží na konkrétní situaci. Úsměv našeho broučka je sice k nezaplacení, ale někdy mohou být k nezaplacení i naše složenky, touhy, nebo prostě “jen” ten pocit, že není nutné a leckdy ani z hlediska zdravých vztahů vhodné, být absolutně závislá na lidech z bezprostředního okolí. Samozřejmě na tyto myšlenky navazují otázky. Nechceme své dítě zanedbávat, chceme si čas s ním užít. Dětství našich dětí je rychlé a krátké - co do něj vložíme, to se nikdy neztratí a naopak, co promeškáme, už nám nikdo nikdy nevrátí. Hledáme rovnováhu. Prakticky řešíme, komu a jak své dítě vůbec chceme mezitím svěřit. Musíme umět přijmout, že v rozumné míře jsou podněty ostatních blízkých milujících lidí pro vývoj dítěte víc než dobré. Obohacující, rozvíjející. Že maminka mu vždycky chybět nemusí, ale zároveň mu chybět moc nesmí. Že někdy podporu nejbližších zkrátka nemáme a musíme hledat, co s tím. Věčné paradoxy. Zde nevyřešíme úvahu, zda dítě potřebuje unavenou matku stoprocentně zcela pro sebe, v roli oběti, nebo zda je víc láskyplné objetí maminky, která sice občas někam odskočí, načerpat a naplnit i sama sebe, ale zároveň pak spokojena sama se sebou bude mít více energie pro rozdávání se. Jsou to jen dva pojmenované extrémy a život se zpravidla pohybuje někde mezi nimi. Každá z těch teorií bude mít své zastánce i odpůrce a my hledáme zlatou střední cestu. Svou cestu se svým dítětem v rámci své rodiny. 

 

V tomto směru máme štěstí, že žijeme v době, v takovém nastavení společnosti a v takových možnostech rozvoje techniky, kdy nejsou kompromisy nedostižné, jak tomu bylo dříve. Čím dál více firem je nakloněno ponechat práci spolehlivým a schopným ženám, ve snížených úvazcích, tak aby mohly pracovat i mimo kancelář. Často ale jde jen o maminky, které v dané firmě již pracovaly a ne každá má štěstí, že má u svého zaměstnavatele prostor a šanci pokračovat v nějaké formě v práci i s malým dítětem. Pak se pohybuje světem hledání pracovních možností dál i se svým dítětem.   

 

My ve firmě Telefonická Komunikace víme, že má smysl dát šanci i nově příchozím. Rozumíme době, kdy není nutné mrhat časem i silami na denní docházení do kanceláře, pokud to nemá smysl. Velmi dobře si uvědomujeme, že částečné úvazky, i ty s úplně minimálním počtem hodin a flexibilně nastavené, jsou řešením pro kvalifikované, šikovné a spolehlivé osobnosti - nejen maminky. Jde o všechny, kdo si rádi skládají sami portfolio činností svých dnů. Naše motto Dělám, co mě baví není frází. Jsme nadšeni a vítáme mezi sebe každého, kdo je komunikativní a přátelský a kdo si dokáže zorganizovat a vymezit svůj čas. Byť v minimální míře, ale kdo se pak zodpovědně dokáže své práci věnovat. Projekty firmy jsou nastaveny tak individuálně, že kdo chce dostat šanci šitou na míru, dostane ji. Pracujeme s typologií a ladíme k sobě lidi a práci na projektech s cílem, aby se každý cítil dobře. Praxe nám potvrzuje, že úspěšnost takto nastavených spoluprací je vysoká. Spokojení jsou pak zákonitě i naši klienti. Baví nás dávat si vzájemně inspirace k osobnímu rozvoji a možnosti se posouvat k růstu. Vztahy, které v rámci naší firmy vznikají, jsou nad rámec pracovních a vůbec tomu nevadí, že pracujeme z různých míst republiky a v našich kancelářích se scházíme jen v okamžicích, kdy to projekt a jeho řešení žádá. Nutno podotknout, že se na tato setkání, ačkoliv jsou pracovní, často moc těšíme. Flexibilita, spoleh i vzájemná vstřícnost a podpora jsou důvodem, proč se na sebe můžeme usmívat. Protože moc dobře víme, že když se chce, všechno jde a systém win-win-win prostě funguje.

 

 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také