Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

O ženách, které dělají to, co milují
O Kapku lepší sladkosti Marzicake
vložila 4.1.2020
309 Your IP address (2a00:1ed0:17::9337) is not a member of allowed address range. Please, visit https://stream.exchange.cz, logon to your account and add this IP address to the list of allowed servers.

O Kapku lepší sladkosti Marzicake

 

Milujete sladké, rádi pečete, nebo jen tak sbíráte kuchařky? Možná i hledáte nějaký ten dárek pro někoho blízkého?

 

Zakoupením knihy "Sladká inspirace" můžete i pomáhat...

 

Zakoupením této knihy podpoříte Kapku naděje – nadaci pomáhající dětským onkologickým pacientům a jejich rodinám.

Jak jsem začala psát a nakonec vydala knihu…

Ke konci kalendářního roku se většina z nás malinko ohlédne a zabilancuje. A protože mi píšete krásné zprávy a e-maily, rozhodla jsem se i já malinko zakončit rok 2019 i tady na blogu. Celý tento rok byl pro mě rokem velkých změn a silných emocí. Největší zásluhu na tom mělo určitě mé onemocnění. Zvláštní bylo to, že jsem už několik měsíců před tím cítila únavu a pocit, jako bych čekala na něco, co mě zastaví a já si konečně odpočinu. Při oznámení té zprávy si pokládáte otázky a pocítíte strach, který vyvolává mnoho negativních myšlenek. Vše se ale postupně mění. Operace, ozařování a další onkologická léčba vás každým dnem posunuje jiným směrem. Člověk se z toho každodenního běhu najednou zastaví a je jen sám se sebou a prožívá to ticho kolem sebe. Klidnému životu se nějak svým nevědomým chováním vzdalujeme a tak určité zastavení pomáhá.

Časem jsem zjistila, že nemoc nepřichází za trest a jen tak, ale jako dar. Ano, čtete správně. Nemoc nás učí být lepší a často otevírá jiné cesty, obzory. Díky ní nám do života vstupují lidé a možnosti, které bychom nikdy jinak nepoznali. Alespoň tak to mám já. Začala jsem více vnímat to, co chci a co nechci. Hodně jsem poslouchala mluvené slovo a učila se meditovat. To vše mění i úhly pohledu na vše kolem mě a i mě samotnou. Postupně jsem začala svou nemoc mít ráda. Bez ní bych asi nikdy knihu nevydala. Proto beru nemoc jako dar.

Hned po operaci jsem věděla, že jen tak sedět a řešit v hlavě svůj stav, není nic pro mě. Procházela jsem fotky za celou dobu, co mám založený blog a Instagram. A přesto, že už jsem měla rozepsanou úplně jinou knihu, která s „cukrařinou“ nemá nic společného, začala jsem vylepšovat recepty na blogu a sepisovat osnovu knihy, ve kterou jsem nikdy ani nedoufala. Zjistila jsem, že fotografií je dostatek a tak jsem si dala cíl, že musím sestavit a napsat knihu, než bude ukončena léčba. A tak jsem den ode dne psala, sestavovala obsah, přiřazovala fotky a když mi to zdravotní stav dovoloval, snažila jsem se přibližovat k cíli. Věděla jsem, že některé fotky nejsou až tak kvalitní, ale sílu na opakované pečení určitých sladkostí, jsem neměla. Proto jsou v knize i poměrně historické fotografie z doby, kdy jsem se fotit vlastně učila. Profesionální fotograf by to stoprocentně zvládl lépe, ale to už bych nebyla já… Chtěla jsem, aby byla kniha složená jen z mých schopností a mimo portrétových fotografií, jsem si ji nafotila sama.

Poté, co jsem knihu dopsala (konec srpna 2019), soustředila jsem se na výběr tiskárny a nakonec si u ní zarezervovala čas na tisk. Do té doby jsem musela zvládnout grafiku a korektury. Zbývalo jen 5 týdnů. Musím uznat, že i tato etapa byla pro mě velikánskou zkušeností. Čím víc jsem si celý obsah prohlížela a četla, tím větší jsem měla obavy, abych to zvládla. Některé dny mi opravdu nebylo dobře. Věděla jsem, že musím odpočívat, ale nechtěla jsem se až tak oslabenosti po ozařování podávat. A tak byl každý den úplně jiný. Někdy jsem měla radost kolik jsem toho s knihou zvládla, ale jindy jsem nezvládla vůbec nic. S pozitivním přístupem jsem se posunovala každý den blíž ke svému cíli.

V okamžiku, kdy mi z tiskárny zatelefonovali, abych se přijela podívat na první tištěné stránky, pocítila jsem opravdovou úlevu. Byl to nádherný pocit. A v den, kdy mi tiskárna část knih dopravila domů, jsem si pobrečela. Nemohla jsem věřit, že jsem to zvládla a v termínu, který jsem si dala. Děkuji všem, kteří mi pomáhali můj cíl a sen splnit. Klaním se vám, že jste mi věřili a šli do toho se mnou. Vážím si toho.

Do toho jsem zjistila, že blog nesplňuje to, co bych si představovala. A tak dalším cílem bylo udělat ho úplně celý nový. Termín byl jasný. Týden před křtem knihy musel být hotov. I tady bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomáhali. Především mladší dceři, která mi plnila všechny mé představy a naučila mě s blogem pracovat.

A to ostatní už znáte. Křest knihy a autogramiáda s Vendulou Pizingerovou a Janem Fišerem z nadace Kapka naděje. A proč? Rozhodla jsem se, že výtěžek z knihy půjde na podporu dětského onkologického oddělení FN Motol. Díky knize „Sladká inspirace“ můžete i vy být o Kapku lepší. A pro vás, kteří budete mít knihu, jsou v roce 2020 připraveny soutěže o zajímavé ceny. Proto neotálejte a zapojte se do této pomoci.

Přeji nejen sobě, ale i vám všem návštěvníkům blogu v roce 2020 především zdraví. To ostatní jsou benefity.

Více na www.marzicake.cz 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také