O ženách, které dělají to, co milují
Nevzdala se svého snu. Díky tomu si přivydělá ke škole a doufá ve vlastní knihu
vložila 8.1.2018
17.1.2018
Kurzovní lístek - Exchange s.r.o.
EUR 25,400 25,650
USD 20,800 21,100
Chci
vyměnit
EUR

Nevzdala se svého snu. Díky tomu si přivydělá ke škole a doufá ve vlastní knihu

Eliška Borecká je mladá ambiciózní studentka, která ukazuje, že je možné si plnit svoje sny, i když se profesní kariéra ubírá úplně jiným směrem. Studuje sice fyzioterapii, ale zároveň si vždycky přála napsat vlastní román. A i když se na celou knihu zatím necítí, psaní se nadále věnuje. Díky tomu se dál zlepšuje a zároveň si přivydělává ke studiu. Jak se ale k této neobvyklé kombinaci vlastně dostala?

Příběh začal v malé knihovně ve Velkých Popovicích a především v počátku hráli důležitou roli rodiče. Rodina mě od útlého věku učila lásce ke knihám. Takže jsem si z knihovny vždycky odnášela hromady pro mě tehdy velezajímavých detektivek s obrázky. Jak jsem rostla, vyměnila jsem je za puberťácké příběhy o lásce.“ Jak ale postupně dospívala, vyvíjel se i její literární vkus. Časy se mění, však to sami znáte. Na gymnáziu mě zaujala spousta knížek, které jsme probírali během vyučování. Tak jsem začala navštěvovat místní školní knihovničku a louskala jednu za druhou,“ vzpomíná Eliška.

Jak se ale dostala k samotnému psaní? Tahle cesta začala také ve školní lavici. Systém výuky základní školy i gymnázií mě donutil na hodinách češtiny tvořit slohy. Témata sice nebyla pokaždé záživná, ale bavilo mě psát. Nejvíc se mi zalíbily fejetony, do nichž jsem mohla vložit svůj osobitý humor – směs sarkasmu, ironie a cynismu. Ráda však píšu téměř cokoliv.“ A tak se Elišce začal postupně v hlavě rodit nápad, kterým není nic menšího než vlastní román. Mým snem je vydat knihu, ale ještě necítím, že její námět v mé hlavě dostatečně uzrál. Doufám, že mi se to jednoho dne povede,“ usmívá se.

Protože odjakživa ráda pomáhala zvířatům, směřovala k práci veterináře. Fyzioterapie byla původně až druhou volbou, která se ale časem ukázala jako skvělý tah. Jen po pár týdnech si ji totiž tak zamilovala, že se u ní rozhodla zůstat.  I přesto ale nevzdala svého snu o vlastní knize. Proto v psaní pokračovala i po maturitě. Pomohlo jí totiž částečně vyřešit problém, který řeší většina studentů - finance. Zaregistrovala se na serveru Robeeto a začala nabízet psaní článků na zakázku. „Rozhodla jsem se, že zkusím vytvářet články pro ty, kteří na to nemají čas nebo je z nějakého důvodu prostě sepsat nedokáží. I když tyto texty nejsou a nebudou mou hlavní prioritou, stále představují jednoho z mých koníčků, kterého se jen tak nevzdám. A pokud články poslouží i jiným lidem, proč jim je nenabídnout.“

Do budoucna by fyzioterapii a psaní textů ráda spojila: Určitě by se mi líbilo psát články o tom, co člověk může udělat pro své zdraví, jak si ulevit od bolesti nebo jak cvičit. A třeba z nich někdy vznikne nějaký větší celek.“ Eliščin příběh ukazuje, že bychom se neměli bát věnovat koníčkům, které na jsou první pohled na míle vzdálené od naší práce. Protože nikdy nevíme, kdy se naskytne příležitost práci a zábavu spojit.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také