O ženách, které dělají to, co milují
vložila 13.9.2017

Fotografka Barbara: Můj sen je vlastní výstava

Barbara Vávrová se fotografii věnuje už 5 let, během kterých se jí podařilo přeměnit svoje hobby na práci. Vzhledem k tomu, že synovi Vincentovi je teprve jeden rok, klienty si Bára zatím plánuje na víkendy a postprodukci se věnuje během synova odpoledního spánku. S mladou fotografkou jsme si povídali o tom, jak sladit práci a péči o dítě, ale i o její cestě ke splnění životního snu.

Jak dlouho se věnujete focení?

Celkem asi 5 let. Po třech letech focení různými kompakty a mobilem jsem si konečně pořídila výkonnější a schopnější model. Vášeň k focení mě totiž pořád neopouštěla. Nový fotoaparát mi otevřel dveře do světa fotografie.

Jak jste se vlastně k focení dostala?

Vždy jsem se ráda vyjadřovala vizuálně. Už od mala jsem ráda malovala, kreslila, vyráběla šperky a podobně. Tahle potřeba mě přirozeně dovedla k fotografii, a ta mě zaujala natolik, že se jí věnuji dodnes. Je to pro mě ideální médium.

Co Vám pomohlo si plnit tento sen?

Když se věnujete tomu, co vás baví, cesta se postupně vytvoří sama.

S jakými obtížemi a nástrahami jste se musela v začátcích setkat?

Obtížné bylo jenom skloubit nošení syna Vincenta s nošením fotoaparátu. Já totiž ráda nosím fotoaparát pořád s sebou, protože nikdy nevíte, kdy se naskytne moment, který budete chtít zachytit. Synovi je v současné době jeden rok a měsíc a začali jsme už střídavě používat i kočárek. 

Kdy se to zlomilo a řekla jste si, jdu do toho naplno?

Žádný zásadní zlom jsem nepocítila. Je to spíš postupný proces, který se vyvíjí a přirozeně nabírá na obrátkách. 

Co váš na vaší práci nejvíc baví?

Baví mě úplně všechno.

Focení jste se začala věnovat víc během mateřské dovolené. Čím jste se živila předtím?

Po škole jsem 2 roky pracovala jako au-pair a dělala společnost dvou malým gentlemanům (2 a půl a 6 let). Když potom odjeli do své rodné země, do Dánska, našla jsem si práci jako koupelnová designérka a navrhovala jsem koupelny na míru.

Jak se dá skloubit tato práce s péčí o dítě?

Zatím si snažím plánovat klienty na víkendy, případně na večery. Právě v tom je skvělé Robeeto. Klient přehledně vidí, kdy mám čas a pak si jednoduše zvolí, kdy se nám to protíná. Objednání proběhne bez dalších průtahů.

Jak zvládáte při této profesi náročné na cestování, ale i na čas, péči o dítě, rodinu? Využíváte kolegyň z Robeeta třeba na pomoc s hlídáním?

Hlídání zatím nebylo potřeba, vždy se nám to s partnerem podařilo sladit a u syna se vystřídat. Navíc je ještě v takovém věku, kdy nás potřebuje u sebe. V budoucnosti si ale nedovedu představit, že bych se bez hlídání obešla, takže to ještě určitě využiju.

Umožňuje Vám tato práce vzít si na focení s sebou své dítko?

Když jde o focení dětí, tak se tomu nebráním, ale většinou se spíš potřebuji soustředit na práci. Roční syn má přeci jenom svoje potřeby a nemůžu ho spustit z očí ani na 5 minut, to bych po něm pak musela vyhlásit pátrání. Takže ho většinou hlídá partner.

Bylo pro vás fotografování vysněným povoláním, nebo jste se k němu dostala spíš náhodou?

Vždycky jsem měla potřebu se vizuálně vyjadřovat, takže bych svoji cestu k fotografii neoznačila za náhodu. Řekněme, že z hobby se postupně stalo něco, co mi zabezpečuje příjem.

Jak těžké je prorazit v tomto oboru? Jak jste sehnala první zakázky? Jak prorazit?

Když se něčemu cíleně věnujete, děláte to rádi a dobře, tak je jenom otázkou času, než začnete sbírat úrodu.

Na které focení nebo projekt jste zatím nejvíc pyšná?

Každé focení je specifické, proto nedokážu říct přesně jedno, které bylo nej. Je něco jiného fotit děti, páry, produkty, módu, nebo třeba město.
Máte nějaký profesní sen, který jste si zatím nesplnila? Můj náročný cíl-sen je vlastní konceptuální výstava.

Jakou radu byste dala maminkám, které se stejně jako vy chtějí osamostatnit a začít se věnovat svému podnikání?

Poradila bych jim, aby se svým dětem věnovaly naplno, dokud to potřebují. Později se jim to vrátí. Samy zjistí, kdy už je vhodná doba na to začít postupně pracovat, je to velmi individuální. Já osobně doteď děkuji bohu za dopolední a odpolední spánek dětí, to byl čas, kdy jsem se mohla věnovat post produkci, přípravě a vzdělávání.

Hodláte u profese fotografky zůstat i po rodičovské dovolené nebo se plánujete vrátit k původnímu zaměstnání?

Moje představa o budoucnosti zatím není úplně jasná, ale stoprocentně vím, že se dál chci věnovat fotografii. Do pozice zaměstnance už se vrátit nechci.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také