O ženách, které dělají to, co milují
Kde najít mentora? Často ho máme v naší blízkosti, aniž si to uvědomujeme
vložila 21.2.2017
18.11.2017
Kurzovní lístek - Exchange s.r.o.
EUR 25,500 25,700
USD 21,600 21,800
Chci
vyměnit
EUR

Kde najít mentora? Často ho máme v naší blízkosti, aniž si to uvědomujeme

Přemýšleli jste někdy o tom, jací lidé vás v životě nejvíc ovlivnili nebo inspirovali? S přáteli jsme si o tom vyprávěli mnohokrát. Málokdy jsme přitom dospěli ke jménu nějaké „celebrity“ z titulních stran společenských časopisů. Většinou nás napadali lidé, kteří nám byli nablízku a nějaký čas s námi šli životem – rodiče, učitelé, blízcí spolupracovníci, kamarádi.

Když jsem si v tomto směru udělala malou inventuru, bylo zřejmé, že i v mém blízkém okolí se vyskytli nebo stále vyskytují lidé, které bych dnes nazvala mentory. I když mnoho let jsem je tak vůbec nevnímala nebo si je takto nepojmenovala. Byli to pro mne blízcí lidé, které mám ráda, prostě starší a moudřejší kamarádi. O třech bych se chtěla zmínit a dnes začnu „strejdou Václavem“.

Jako dítě z  paneláku jsem měla řadu sousedů, ale jen k těm odnaproti jsem od dětství chodila jako za tetou a za strejdou. Měli doma knihovnu přes celou stěnu a vždycky věděli, kdy a jakou knihu mi půjčit. Samozřejmě jsme pak o těch knihách diskutovali. Díky nim jsem se naučila vyvolávat fotky v temné komoře nebo v lese poznat i méně známé houby. Když jsem později pracovala v rozhlase a televizi, byl zejména strýc Václav mým přísným kritikem. Brala jsem ho jako přirozenou autoritu, mimo jiné i proto, že byl sečtělý, vzdělaný, uměl dobře latinsky, řecky a hlavně česky. Na stole v obýváku měl vždycky připravený sešit, do kterého si zapisoval všechny moje prohřešky proti spisovné češtině a novinářské profesi vůbec. Kdykoliv jsem se pak objevila, neobešel se náš rozhovor bez tradiční otázky: „Tak co tu na tebe mám?“ Trochu jsem se bála těch okamžiků, kdy otvíral sešit, ale byla jsem za jeho postřehy a rady vděčná.

Zatímco na tetu už mohu jenom hezky vzpomínat, za strýcem Václavem chodím na návštěvy stále. Anebo si s ním píšu e-maily. I když je mu dnes přes osmdesát, vládne počítačem, internetem a občas mi i zaskypuje. Takže musím být stále ve střehu .

A proč o tom všem píšu? Mít takového přirozeného mentora je krásné a myslím si, že i důležité. A také to, že mentora člověk může mít a současně jím může být. I v té naší uspěchané době je upřímný zájem o druhé a věnovaný čas darem, který se nedá měřit žádnými penězi.

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také